(Radí Beckovi o povstalcích.)
Travis Walker: Tvař se výhružně a zírej jim do očí. Oni jsou jako medvědi.

(Beckovi skočí na hlavu opice.)
Beck: Co? Co? Co to dělá?
Travis Walker: Chce tě vošukat!
Beck: Co že mě chce?

Travis Walker: Co třeba hrom... Nebo blesk.
Beck: Nech toho!
Travis Walker: Hromy, blesky, hromy, blesky!
(Beck mu vypálí pěstí.)
Beck: Budeš pokračovat?

Beck: Proč jsi ho na mě poslal?
Walker: Martina? To bylo jen pro jistotu. Potom, co jsi říkal do telefonu, jsem měl pochybnosti, jestli to uděláš. Co se stalo?
(Mluví o prstenu.)
Beck: On mi ho sebral!
Walker: On tě praštil tím hakisákem?

Mariana: Nečůrejte do vody!
Beck: Proč?
Mariana: Moč přiláká parazita Kandiru a ten by vlez do vašeho pau.
Beck: Kam mi to vleze?
Mariana: Do pinto. Do vašeho pinďoura. A jak tam vleze, nedostanete ho ven.
(Mariana chce jít do vody, ale Beck jí zastaví.)
Beck: Počkejte! A co pak?
Mariana: Musí se amputovat.
(Mariana vejde do vody a Beck si nasadí předtím už sundané kalhoty a pořádně si je zapne.)
Beck: Tak mýho pinta ne!

Travis: Vysvětli mi to. Ty nikdy nestřílíš?
Beck: Ne.
Travis: Nikdy?
Beck: Nikdy.
Travis: Co kdyby měl umřít tvůj kámoš? Nestřílel bys?
Beck: Nestřílel.
Travis: I Ježíšek by střílel, aby zachránil kamarády.
Beck: Vypadám jako Ježíšek?

Trevis: Dám vám dvakrát tolik, co otec.
Beck: Nejednáte rozumně!
Travis: Poslední šance si to rozmyslet.
Beck: Poslední šance zavřít pusu.

Beck: S veškerou úctou, pane Hatchere, cítím se docela zdravý.
Hatcher: Opravdu?

Beck: Vyberte si. Možnost A nebo B.
Travis: Jaká je možnost A?
Beck: Klidně odsud odejdeme, pojedeme džípem na letiště. Vydáme se na dlouhou cestu do Los Angeles. Bez krve, přelámaných kostí. Bez problémů.
Travis: Co je v Los Angeles?
Beck: Váš otec.
Travis: Možnost B?
Beck: Opak A. To bych nedoporučoval.
Travis: Já zvolím možnost C.
Beck: Travisi, možnost C není.

Mariana: Co vás přivádí do Amazonie, kromě pití a jídla?
Beck: Hledám jednoho muže.
Mariana: Kdo to má být?
Beck: Travis Walker. Hnědý vlasy, asi dvacet. Má modrý triko a džíny. Teď se tváří dost překvapeně.

Beck: Ve Státech stojí půl kila těch brazilských ořechů patnáct dolarů.
Mariana: Tyhle spadly ze stromu za barem. Tady jim neříkáme brazilský ořechy.
Beck: A jak jim říkáte?
Mariana: Jsme v Brazílii, takže ořechy.

Hatcher: Něco vám ukážu. Vypadá to jako lednice?
Beck: Ne, spíš jako peklo.
Hatcher: Já spíš vidím okouzlující smysl pro účelovost. Vidím, jak je dobré zaměřit si cíl. Když si nevěsta navlékne prsten, nebo podnikatel koupí hodinky, když rapper dostane zářící nový zub, tohle je cena, pane Becku. Mé hrůzy za jejich krásu. Mé peklo za jejich kousíček nebe. Někdo musí zaměřit cíl. Ten někdo jsem já. Dělám to každý den. Zaměřuju cíl. Tak to prostě je. Když máte dostatek odvahy postavit se týhle drsný pravdě, vyděláte hodně peněz.

Hatcher: Proč jdete za mnou?
Beck: Když jsem někde hostem, nesahám bez dovolení do lednice.

Travis: Tyhle kytky jsem našel v nejhlubší džungli. Nikdo je zatím nepojmenoval, takže to musím udělat já. Vybavuje se mi jen jedno slovo, které vyjadřuje takovou krásu. Mariana.
Mariana: Tak kolik chceš?

Declan: Ten důl je tak blízko peklu, jak jen se člověk může dostat. Tady končí nedělní piknik. Vyhýbej se džungli, kamaráde.

Declan: Teď nemůžeme přistát.
Beck: Proč ne?
Declan: Na zemi jsou bejci.
Beck: Co že tam je?
Declan: Bejci. Tamhle ten dobytek. Ty krávy!

Beck: Lepící páska?
Declan: Jo, neboj kamaráde. Žijeme z víry, ne z toho, co vidíme.

Beck: Walker?
Walker: Můj syn. Z třetího manželství. Vydrželo tři minuty.

Beck: Knappmillere! Máte na vybranou. Možnost A, dáte mi prsten. Možnost B, donutím vás.
Brian Knappmiller: Beru B.
Beck: Špatná volba.