Není to tak dávno co jsem byl s kamarádkou v galerii, kde zrovna probíhala výstava moderního umění. V jedné místnosti tam byl obraz. Bylo to po celé ploše žlutě nabarvené plátno a uprostřed byl trochu světleji žlutý trojůhelník. Nic víc. Celá místnost byla věnována tomuhle bezvýznamnému kusu plátna, jehož obsah by dokázal napodobit nudící se desetiletý kluk v programu malování během dvaceti sekund. A říká se tomu umění. A přesto se najdou nadšenci, kteří se v obrazech pohybují trochu více než ostatní čumilové a něco v tom najdou. Nějak to obhájí, něco si vymyslí a najdou v tom blbém žlutém trojúhelníku smysl. A obyčejný člověk jako já jen kroutí hlavou a říká si, co je se světem tak špatně, že tohle bylo prohlášenoza umění a vystaveno v galerii.


Film Guma je přesným filmovým ekvivalentem tohoto obrazu. Je to nesmyslná ptákovina jejíž scénář by vymyslel znuděný desetiletý kluk, hrající si v pokoji na koberci s pár postavičkama a malou pneumatikou, během dvaceti sekund. Smysl tohoto filmu ovšem znají opět jen autoři nebo pár zmagořených lidí, co na filmy čučí víc, než běžný čumil.

Roxane Mesquida

Pořádně výstřední film, kde děj se odvíjí bezdůvodně bez vysvětlitelných příčin, ale o to více je vše fascinující a nepředvídatelné.

Tak to vidím já...

Velmi podivný film, jenž si svou podivnost plně uvědomuje, existuje primárně pro ni a staví ji na odiv. A v podstatě ví jak na to. Zas takové terno to ale není. 65%