Tak to vidím já...

Neuvěřitelně hloupá (skutečně extrémně) postava Ingrid Bergmanové tenhle film sráží na kolena. Hitchcock nikdy nebyl žádný hlubinný průzkumník lidských duší a jeho pouťové pojetí psychoanaolýzy, které je naivně směšné a nepřesvědčivé, to jen podtrhuje. Je to mistr na zfilmování silných, jednoduchých námětů, kde využije své technické preciznosti... tohle prostě ne!

Tohle je Alfred Hitchcock ve své nejlepší formě.Hlavním tématem učinil psychoanalýzu a schopnost naší mysli zasunout traumatizující zážitky kamsi hluboko,což vůbec není špatný nápad.Celý film má úžasnou atmosféru,romantické scény nepostrádají osudovost,snové scény při halucinacích hlavního hrdiny jsou zase vizuálně velmi podmanivé(prim hrají ty z kasína).Gregory Peck a Ingrid Bergman jsou výjimeční herci,dost to mezi nimi jiskří a oba zůstávají po celou dobu filmu tak trochu tajemní.Rozdvojená duše opět dokazuje,že měl Hitchcock mimořádný cit pro hororový žánr a umí vykřesat napětí i ze zdánlivě klidných scén.Například,když stojí Gregory Peck na schodech s otevřenou břitvou,napětím jsem ani nedýchala a musela jsem obdivovat to dokonalé načasování s jakým Hitchcock scény svého filmu natáčí.Celkově velmi atmosférická záležitost,kterou každému doporučuji