RECENZE FILMU

Umění natočit film, který se odehrává velkou část filmu v jediné místnosti, která ničím není zvláštní, ba naopak je strohá a chladná a pro Zoe Adlerovou představuje vězení, a nestrácí na kvalitě, spíše naopak diváka udrží napjatého až dokonce, určitě stojí za pochvalu. Tenhle film jsem zhlédla opravdu náhodou. Jelikož jsem už rezignovala vůči většině filmům, co nám televize nabízí, tak jsem ani nedoufala, že tento film bude "stát za něco". Ale musím uznat, že Česká televize pro mě připravila nevšední týden, plný opravdových filmových zážitků. Vše začalo Pornografickým vztahem a dovršeno jest právě tímto filmem. Ačkoli Pornografický vztah patří beze sporu k známým evropským počinům, dala jsem přednost Pasti na rosomáka.

Hlavní hrdinka tohoto filmu, Zoe Adlerová, ničím výrazná, nijak zvlášť společenská, vlastně zcela bez přátel, pracuje v jedné firmě, coby počítačová grafička. Všechny své peníze, co za měsíc vydělá dává do zařízení svého bytu atd. Vztahy s muži má převážně na jednu noc, když už tedy nějaký vztah má. Jednoho dne však najde muže, který by ji snad i zaujal, zajdou si na sklenku do baru, ona se trochu přiopije a on ji nabídne, že ji odveze domů. Vše začíná jako tradiční levná love story. Ovšem v tomhle filmu se dočkáte nečekaných zvratů, a to v dosti velké míře. Když milá Zoe chce nastoupit do auta, pod palubní deskou jejího drahého auta se objeví neznámý muž, jehož tvář zakrývá baseballová čepice. Ten ji donutí, aby nastartovala a odejela. Během následujících zvratů ji donutí, aby srazila policistu, který chtěl zkontrolovat, zda je vše v pořádku. Zoe samozřejmě toto udělat nechce, tak se muž vrhne za volant sám a srazí ho. Policista je na místě mrtev a tajemný muž se potichu z auta vytratí. Poté přijede policie a Zoe samozřejmě naměří vysokou hladinu alkoholu v krvi. Vše tedy nasvědčuje, že vše spáchala ona, nikdo ji nevěří, jak to doopravdy bylo. Na Zoe do soudního procesu uvalí domácí vězení v jedné chudší čtvrti za městem. Má na jedné ruce náramek s čipem, který ji hlídá. Většina filmu se odehrává v tomto absurdním vězení. Jelikož se Zoe pokusila o útěk, tak ji byl trest zpřísněn o celodenní náhodné kontrolování telefonem, kdy musí odpovědět na předem dané otázky, což mě připomnělo služby jedné nejmenované banky :-) A tak film běží a o tajemném muži není ani zmínky. Zoe zjistí, že vlastně nemá žádné přátele a vehementně se snaží nějakého najít, ovšem moc se jí to nedaří, tak se spřátelí s beznohým sousedem, který paradoxně prožívá podobné vězení, ovšem díky svému handicapu. Ke konci filmu se pak zamiluje do strohého, suchého a usedlého zaměstnance firmy, který jí chodí vyměňovat ony náramky. Nakonec ho přesvědčí o své nevině a on ji dovolí dokázat pravdu. A dále nebudu prozrazovat :-)

Tento film mě uchvátil svojí báječnou atmosférou, kterou podmalovávají hity z rádia, který Zoe celý film poslouchá. Film opravdu snad ani na chvilku nezanudí, ba naopak, přejete si, aby film neměl konce. Je opravdu výtečně vyvážen. Během filmu jsem se dokonce i nasmála u několika scének, například, když Zoe, vylezla nějakou šachtou a sledovala své hlučné sousedy při sexu a jí začal zvonit telefon a ona musela během tohoto odříkat, jakou barvu očí má, kdy se narodila, jméno matky atd. Trochu mě zaskočil akční konec filmu, ale myslím, že to k němu patřilo, protože celý film vyvolával absurdní pocity a tak i absurdní zachovaní Zoe, kdy se dozvěděla, že rosomák, jenž je chycen do pasti si ukousne nohu a ona něco podobného aplikovala na sebe s náramkem, co nosila na noze, je celkem síla. Opravdu, tenhle film stojí za zhlédnutí, byl to po dlouhé době "koukatelný" film, co dávali v televizi. Velkou měrou k tomu přispěl i výkon hlavní hrdinky Robin Tunneyové, která se opravdu dokázala vžít do této role a tak vám přijdou i naprosto nereálné momenty úplně normální. Doporučuji všem, každý si zde přijde na své, ať romanticky založené povahy, tak i ti, co se chtějí zasmát nebo se podivovat nad absurdními maličkostmi, kterými film jen oplývá, nebo i ti, co si chtějí zpříjemnit večer nějakým dobrým filmem.