Rosencrantz: Představoval jste si někdy, že jste umřel a ležíte v truhle se zatlučeným víkem? Ne. Já taky ne. Je to hloupost, trápit se něčím takovým. Rozumíte, člověk si to představuje, jako by byl v té truhle živý, a zapomíná na skutečnost, že bude mrtvý… a to je přece náramný rozdíl, nemyslíte? Chci říct, že byste vůbec nevěděl, že v nějaké truhle jste, nemám pravdu? Bylo by to úplně totéž, jako byste v té truhle spal. Ne snad že bych rád spal v truhle, to ne, rozhodně ne bez špetky vzduchu, člověk by se mohl probudit mrtvý, a kde by pak byl? V truhle. Tohle pomyšlení se mi pranic nezamlouvá. Proto o tom radši nepřemýšlím. Protože to byste byl naprosto bezmocný. Nacpaný do truhly, a to jednou provždy. To není zrovna příjemné pomyšlení, ani když vezmeme v úvahu, že jste mrtvý. Zvlášť kdybyste byl mrtvý. Zeptejte se sám sebe, jak byste odpověděl na otázku, jestli chcete, abych vás nacpal do truhly raději živého nebo mrtvého. Přirozeně že byste byl radši živý. Pořád lepší život v truhle, než vůbec žádný, říkal byste si. Měl byste přinejmenším jistou naději. Ležel byste a říkal si: zaplaťpánbůh, že nejsem mrtvý! Každou chvíli může někdo přijít, zabuší na víko a řekne, abych vylezl ven. Haló, vy tam, pane XY! Polezte ven!
Guildenstern: Myslím, že vás zabiju.