GOLDIE FILM

Minulý týden vám kolegyně Aleee představila tu nejklasičtější možnou shakespearovskou adaptaci, jakou snad vůbec mohla. Romeo a Julie z roku 1968 nabízí přístup tak plný úcty a věrnosti vůči předloze, až si ale za sebe troufám říct, že sledovat notoricky známý příběh jím odvyprávěný téměř ztrácí smysl. Upřímně, co může takový snímek ještě někomu dát? Proto vám nabízím jinou adaptaci téže hry od postmoderního kouzelníka Baze Luhrmanna, která se vydala úplně jinudy.

Poprocková vize australského režiséra posunuje děj do současnosti, ale zachovává původní texty. Tím se blíží Titovi Julie Taymorové s Anthony Hopkinsem. Opravdu ale pouze "blíží", protože nemá smysl tvrdit, že Romeo + Juliet snese jakékoliv srovnání, stejně jako ho nesnese Titus. Ze všech mně známých adaptací Shakespeara se ale právě Luhrmann a Taymorová odvážili do díla nejvíc zasáhnout, aniž by ho ale vyloženě transformovali do něčeho zcela jiného, jako to dělají třeba Kurosawa a disneyovky (že Lví král variuje Hamleta, už asi nepřekvapí).
Na rozdíl od hyperkorektních převyprávění nesmrtelné romance tak nezastavitelný Baz budí silné divácké emoce, ať už je to nadšení, nebo nenávist. Za to si ho ale osobně nejvíc cením, protože jeho režijní přístup nedovoluje kompromisy a málokdy se dnes vidí filmový styl vyhrocený do takového extrému, který se nesnaží zalíbit, ale dát vám facku.

Ani mně se zde všechny prvky "nelíbí" a některé jsou vyloženě iritující, tvoří ale komplexní celek, jemuž lze propadnout. Zaláskovaná hudba, krásní mladí herci v čele či zběsilý střih, to není snadné neprohlásit za svatokrádež. Bylo by ale zbrklé tvrdit, že se snímek zaměřuje na teenagery a má jim udělat co největší radost. Je pouze vyprávěn jejich optikou, protože hrdinové přeci teenagery jsou. Mnohdy naopak nedospělé vidění světa zlehčuje a zesměšňuje, stejně jako to dělal samotný Shakespeare.
Baz si uvědomuje, že snažit se dnes oživovat stovky let staré emoce působí neživotně a nepřesvědčivě, nechává proto skrze ověřený příběh promlouvat ty zcela současné, uspěchané, přehnané a načančané. Svým způsobem Shakespeara následuje věrněji než jiní, protože i jeho hry byly ryze aktuální, reagující na společenskou i politickou situaci a obecně velmi moderní. Předpokládám tedy, že Shakespeare sám by byl první, kdo by dnes svou práci upravoval tak, aby víc odpovídala trendům. Z pochopitelných důvodů to musel Baz udělat za něj.

Obsazení Leonarda DiCapria, tenkrát ještě ne megahvězdy, ale pouze nadějného herce, a ještě méně provařené Claire Danes bylo snad vnuknutím. Vůbec poprvé byla zvýrazněna nejistota a nezaručenost téhle věčné lásky právě proto, že oba herci působí životně. Vůbec "životnost" a "přesvědčivost" zdejších emocí mě vždy ohromí.
Zatímco v jiných verzích se do sebe Romeo a Julie zamilují za dvě minuty a ihned je to prezentováno "jakože nafurt", čímž mnoho scén a vlastně celá pointa ztrácí smysl, Luhrmann nás nechává váhat, zda floutek Romeo pouze nevěší nevinné Julii bulíky na nos. Jako v jedné z mála adaptací Baz nevynechává Romeovu lásku Rosaline, k níž na začátku platonicky tíhne - právě ona je důvodem jeho depresí. Je až s podivem, jak zcela zásadní, i když fyzicky nepřítomná Rosaline často z adaptací nepochopitelně mizí - přitom právě ona dodává celému příběhu další rozměr. Zakončení hry nemá být děsivým rozuzlením rodinného sporu, ale právě potvrzením, že city obou milenců (především nejasného Romea) byly skutečně tak silné, jak jeden druhému tvrdili.

Zůstal by spolu pár, nebo by jim to neklapalo? Začala by mladá naivní manželka Romea nudit? Zachovala by si Julie svou nepoddajnou povahu? Tyto otázky nás po skončení nepřestanou hlodat, ale odpovědi se kvůli tragickému konci nedočkáme. Právě zachování této životnosti je na Luhrmannově adaptaci to nejvíce chvályhodné. Přestože přepálený styl shazující trendy, sebe i diváky jde až na hranu snesitelnosti, jeho jádro zůstává čisté a veskrze lidské.
Baz Luhrmann zadaptoval nesmrtelnou klasiku způsobem, který má opodstatnění, má svůj důvod a hlavně samotné dílo obohacuje - tak by měla správná adaptace vypadat. A přestože se Romeo + Juliet příčí klasickému "dobrému vkusu", je vynikajícím, funkčním a originálním filmem.