Tak to vidím já...

Těsně pod vrcholem. Možná že časem tomu tu pátou i dám. Rozhodně jedna z nejzajímavějších věcí, co u nás v tomhle tisíciletí vzniklo. Problém tohohle filmu je ten samý, jako podle Nohavici s písněmi - dává jenom naději, ne rozhřešení a odpověď. Jenže film by nějakou tu odpověď zkusit mohl.

Rok ďábla je považován za jeden z nejlepších českých filmů poslední doby, a to by v tom byl čert, abych také jednou (dokonce s chutí) nevzdal hold české dramaturgické tvorbě. Nevidět nedávno Plíhalův koncert, nevím, nevím, ale přesto vím, že kdybych šel do Roku ďábla na blind, rozhodně bych nelitoval. Českou hudbu moc nepreferuji, ale kdybych měl vybrat i přes to nějaké favority, Nohavica, Plíhal ani Čechomoři by určitě nechyběli, což mělo za následek, že jsem film skutečně hltal. Myslím, že Rok ďábla je hlavně díky kombinaci dokumentu a hraného příběhu skutečně velmi dobře natočený film. Jeho filmové prvky jsou velmi dobře vymyšlené, ale také i neskutečně kontroverzní. Kdekdo by si řekl, že když zde v jednom kuse máme rozhovory, a celý film je vlastně vyprávěn pasivně do pozadí koncertů a ostatních scén, jde o dokument. Jenže děj graduje a připomíná spíš životopisný příběh, což alespoň mě dalo zabrat v odhalení, co je pravda a co je vymyšlené. Nicméně vědomí, že se většina opírá o skutečnost a spíš detaily prošly menší úpravou, aby se dal film obyčejným divákem lépe skousnout, hřálo u srdce při sledování, jaký úspěch měli čeští zpěváci v zahraničí, a čím si všichni členové museli projít. Nedokážu si také odpustit pochválit kameru, která neobvyklým způsobem zobrazovala ty nejzajímavější momenty, o kterých se zrovna mluvilo. Scéna z koncertu, kde chvíli trvalo, než ukázali Nohavicu a Černého jako dvojčata vedle sebe, mluví za vše. Co se týče hudby, není třeba rozebírat do detailů, jak moc se na filmu jako celku podílí, a jaké úspěšné písničky, po kterých jsme s úsměvem film sledovali dál, bylo možno slyšet. Jen mě velmi zaskočilo (zajímavé) zakončení, které mě ještě více uvedlo v pochyby nad tím předchozím… Kde končí meze skutečnosti, a kde začíná fikce? Každopádně se mi Rok ďábla opravdu velmi líbil. Je to asi tím, že se zde ani nedalo moc co na hereckých výkonech.

Není těžké mu podlehnout, ale přesto se odsuzuje tak snadno… Rok ďábla je zkrátka svůj a jiný nebude. Nedivím se, že ve své době trhal rekordy návštěvnosti, Nohavica je pojem. Jeho písničky poslouchám jako každý druhý, není můj idol, ale spolu s Plíhalem tvoří skvělou dvojici. Přiznám se, že o jeho problému s alkoholem jsem netušil, stejně tak jsem neznal bizardní nesnáze druhého jmenovaného... O lákavost scénáře tedy bylo postaráno... Tu pravou filmovou hodnotu však dodal až režisér Petr Zelenka. Skrz generace vyvolává jeho odkaz nejrůznější rekce. Jedni chválí, druzí nechápou, třetí zůstanou někde uprostřed (a do dalšího zhlédnutí se nepohnou z místa – viz. já). „Jeho mystikou opředená velká souhra náhod, nadsázky a hezké hudbou v pozadí“ (pracovní název vyjadřující všechno podstatné) se díky svému podání stal nezapomenutelný. Ať chcete nebo ne, každý si z filmu něco odnese. Ti bystřejší z nás si zafilozofují, umělečtěji založení jedinci budou obdivovat kompozici, a když prostě vypnete mozek, budete odměněni pohodovým soundtrackem. Ovšem tak či onak, nemělo by se zapomínat, že hudba zde není číslo jedna, nýbrž pouhý zprostředkovatel hlubšího zážitku. Chtěl to tak režisér, snaží se o to i ostatní s Nohavicou v čele. - Za což si Jarek zaslouží zvláštní pochvalu, jelikož si nekrade záběry pro sebe a dává vyniknout filmu jako celku. - Zelenka si byl moc dobře vědom, kdo kde má jakou roli a všechny krásně zkompletoval, k jeho práci chovám respekt. A jestli jsem vás stále nepřesvědčil o kvalitách snímku… Stačí si uvědomit, že pouhé uvažování o smyslu českého novodobého počinu je u mě událost zcela netradiční, ba co víc, čistě ojedinělá. Závěrem bych chtěl ještě říci, že počáteční problémy s překousnutím hry na fikci, domnělou pravdu a malilinkatý zlomeček reality nakonec překonávám. Rok ďábla si cením a rád se na něj někdy podívám znovu.

Moc mi film nenabídl po stránce dějové. Začíná jakoby odnikud a končí ničím. Pokus o zpětné hodnocení? Nevím. Ale naštěstí vše zachraňuje skvělá hudba, která se proplítá celým filmem.

Rok ďábla

Nádherný příběh... i když dost krutý, ale neuvěřitelná vůle dokázala zlomit i takového nepřítele člověka jako je alkohol... Vyprávění o jednom jedinečném umělci, který po pádu na nejhlubší dno vyplaval a "stáhnul" ss ebou celý kopec lidí... Dokument o muzice, totálně pohodových lidech a jejich "chlebu" každodením, zkrátka a jasně optimisticky naladěný z negativizmu předělaný realista, který se prací dostal daleko za své možnosti... Vynikající inspirace

Film se mi moc líbil - pěkná hudba, tak trochu mystický příběh, co dodat.
Také se mi hodně líbilo pojetí toho celého jako dokumentu. Bylo to natolik přesvědčivé, že se můj tatínek asi po měsíci zeptal, jak je možné, že viděl plagát na Plíhalův koncert, když ten chlap přeci podle toho dokumentu umřel :-)

Je to už dlouho, co jsem viděla Rok ďábla, ale soundtrack si pouštím pořád dokola... Krásný film se skvělým hudebním doprovodem Jarka Nohavici a Čechomoru. Budu se na něj muset podívat ještě jednou, abych si trochu osvěžila, o čem to vlastně bylo ;)

Kvalitní film, zamyšlení nad mnoha obyčejnými a každodenními věcmi. Nehledně k účinkování Plíhala, Nohavici a Čechomoru. Zajímavej snímek

Takový hlubokomyslný, přinejmenším zajímavý filmek. Je to podle mě dobře udělanej snímek ale někde mi to přijde trochu ujetý, ale...docela mě to vzalo

Velmi zajímavý a tajemný pseudodokument. Petr Zelenka velmi umně míchá realitu s fikcí, a kdo neví, tak je od sebe nerozezná. Já jsem se na film díval kvůli Jarkovi, Čechomor jsem tehdy moc neznal, ale získal si u mne také sympatie.

Smysl....

Na film jsem šla kvůli Jarkovi Nohavicovi a jeho písničkám, ovšem toho, čeho jsem se ve filmu dočkala mě velmi mrzelo. Divný humor a příběh mě opravdu znechutilo kapelu Čechomor, ostatně všichni, kdo se na filmu podíleli. Vůbec jsem totiž nepochopila, jestli film je podle skutečnosti, nebo recese či ironie... Mělo to tak být ? Nevim, ale bylo toho až až.

Jarda! Jarda! Jarda!!!!

Jarek Nohavica, můj úplně nejoblíbenější český zpěvák. Ty jeho písničky mají (většinou:-))) hlubší pointu a on je prostě umělec, protože to není jen taková mánička, ale i opravdu inteligentní a zábavný člověk (vřele doporučuju koncert, teda pokud nejste z Prahy, třeba byste něco nezkousli:-). A k filmu? No jaký může být film, když mám tak ráda Jarka! Ono se musí nechat, že film je spíše dokument o Jarkovi, ale natočeno je to dobře, je to dobrý námět, zní tam moje oblíbené písničky, prostě fajn film!

NTAK

Film je skvělou ukázkou, jak se dá natočit "dokument" o muzikantech. Zábavná forma podání filmu jen prospěla a celou dobu jsem se skvěle bavil!!!

Tenhle film jsem sice viděla v jěho rozpracované verzi, ale i přesto jsem vůbec nepochopila jeho smysl. Ačkoli mám Jarka Nohavicu a Čechomor hodně ráda, jedná se o lásku k jejich hudbě - ne k herectví. Jarek prostě hrát neumí a jeho výkon je skutečně hodně komický, o ději se ve filmu vůbec nedá mluvit, vtip tam je snad jen jeden (dnes už ale nevtipná scénka s diskusí o trenkách / slipech), co za něco stojí, je prostě akorát ta hudba. Tu si můžu pustit jako CD, že. Typický úlet zhuleného maniaka á la Zelenka.

Skvělá hudba a originální pojetí příběhu. Děj se stává tak trochu mystickým a vůbec...atmosféra Roku ďábla je naprosto úchvatná. Než jsem film viděla, nevím proč jsem nabyla dojmu, že to bude úplná blbost, ale nakonec to bylo úplně super a z kina jsem odcházela naprosto uchvácená:) Všem doporučuju

Jak pro koho

Diváci se u tohoto snímku většinou dělí na dva tábory. Jeden si ho zamiluje, druhý zavrhne. Nedivím se. Tento Zelenkův pokus lze snad nazvat i kontroverzním, v každém případě velmi originálním. Kdo na něj šel do kina s domněním, že zkoukne další skvělý český film, byl asi zklamán. Tady musíte pochopit trochu zvláštnější humor a taky to, že vlastně vůbec nejde o film, ale spíš o vtipný dokument, kterým si z nás všichni ti skvělí čeští umělci a písničkáři dělají legraci. Protože miluju Plíhala a Nohavicu a Čechomory a všechny ostatní a protože se mi velmi líbila "andělská pointa", film jsem viděla několikrát, už jen kvůli hudbě... A jistě ne naposledy. Dávám 90%, protože se na tenhle počin dívám jako na "vážnou legraci"... :o)