GOLDIE FILM

Původně jsem teď měl sepisovat své dojmy ze znovuzhlédnutí Andreje Rubleva, ale jak vidíte, cesty páně jsou nevyzpytatelné. Nakonec před vás hodím jeden z nejšílenějších mainstreamových filmů všech dob. Film tak úchylný, že ho nejde nemilovat. Rocky Horror Picture Show. Campový kult, který změní váš život. Nebo taky ne, ale rozhodně na něj jen tak nezapomenete.

O čem že tahle sedmdesátková šílenost vypráví? Novomanželé Brad (Barry Bostwick) a Janet (Susan Sarandon) omylem zabloudí na místo, kde šílený transvestita, transsexuál a ufon Dr. Frank-N-Furter (Tim Curry) připravuje jakýsi plán, který zahrnuje vznik umělého tvora Rockyho, dokonalého nejvíc sexy muže na světě. Ten má asi i nějak ovládnout lidstvo, ale upřímně si celkovým záměrem nejsem moc jistý. Ono na něm ani tolik nezáleží. Když se totiž Rocky místo do doktora zamiluje do Janet, nastává bisexuální inferno nevídaných rozměrů, kde logika nehraje zrovna hlavní roli.
Slavný snímek jsme si představili, ale bylo to nejspíš zbytečné. Jedná se přece jenom o jeden z největších filmových kultů vůbec a v Americe se nepřetržitě promítá už od premiéry. Pořádají s speciální projekce, na něž se chodí s různými rekvizitami a aktivně se při sledování blbne. Není výjimkou, že parta fanoušků si oblíbené scény zároveň přehrává.

Na rozdíl od třeba novějšímu zločinu proti lidskosti The Room však Rocky Horror Picture Show svých kvalit nedorůstá jaksi mimoděk, ale jde o záměr. Režisér Jim Sharman s autorem muzikálové předlohy Richardem O´Brienem (hraje i toho ošklivého plešatého sluhu s dlouhými vlasy) velmi dobře věděli, co dělají a nekončící bizarnosti kladou s jasným sebeuvědoměním.
Jde o připomenutí sexuální a myšlenkové revoluce, jež byla v polovině sedmdesátých let poněkud přidušená, alespoň tedy na poli áčkových filmů. Nový Hollywood pornografickou stylizaci odmítl a výrazná sexualita byla posunuta na béčkovou kolej.
Uvolněnost, zábava a spontánnost spojené zdaleka nejen, i když primárně se sexem tu tedy explodují coby nepatřičná, drzá, místy roztomilá a nevázaná patlanina, kde nemusí dávat smysl nic krom toho, že se její aktéři dobře baví.
Ačkoliv se hojně pracuje s popkulturními odkazy, nejde o parodii. A přestože se snímek své vlastní stylizaci směje, nejde o její zesměšnění. Ten film miluje, co dělá, i když se nebojí nahlas připustit, že je to šílené, nevkusné a neestetické.

Nezapomenutelný Tim Curry předvádí podle mě jednoho z nejsympatičtějších magorů filmového plátna, tohle je už level Nicholsonova Jokera. Vykulená Susan Sarandon a toporný Dostwict mu tvoří skvělé protiklady. Dobrovolně zde hrají druhé housle, aby Frank-N-Furter z města Transsexual na planetě Transylvania mohl poskakovat do rytmu ultra-sedmdesátkových šlágrů, jež jsou na jednu stranu nesnesitelné, na druhou odpudivě chytlavé.
Hudební stránka Rocky horror zaujme v tom, jak dobře vystihuje klišé, přesto však není v žádném ohledu odsouzená k zapomenutí. Pro muzikál s tímhle záměrem jde jistě o zásadní kvalitu. Asi při jejím vymýšlení nebylo třeba být hudební génius, spíš nápaditý a znalý fanoušek.
Stejně jako třeba u Luhrmanna nakonec záleží i na kontextu - když danou skladbu použijete ve chvíli, kdy se její význam posouvá nebo lépe ustanovuje, tak ač třeba sama o sobě otravná, může se nakonec svým zvláštním způsobem neironicky líbit.

Sice tím goldies zakončuji často, ale přesto dodám, že Rocky Horror Picture Show patří mezi ty kousky, o nichž nemá valný smysl psát, protože se jen těžko popisují slovy. Tu energii, rebelii a především to charisma pochopíte, teprve když ho uvidíte.
Na každý pád jde o velmi kultovní a velmi vlivný snímek. Nevznikal přitom na koleni mezi partou přátel, jak by se možná zdálo, ale podvrátil trendy přímo z jejich středu - vznikl jako "obyčejný" široce distribuovaný film a jako takový si z pokladen celého světa odnesl 175 milionů (navíc šlo o video hit), což je na dobu vzniku obrovská suma typická pro tenkrát ještě netypický "žánr" blockbusterů.
Proto by se dalo říct, že Rocky Horror Picture Show je nejspíš nejpodvratnějším "velkým" filmem všech dob, protože mimo typická béčka si na estetiku absolutní sexuální uvolněnosti nikdo netroufá. Přitom však nejde říct, že by se něčeho bál a před něčím (krom explicitní nahoty) zavíral oči. Což dělá z téhle blbosti v podstatě bezprecedentní a neopakovaný projekt.