RECENZE FILMU

Jestli mé zdejší recenze čtete častěji, víte, že nejvyššími hodnoceními neplýtvám. Stejně tak ale platí, že neplýtvám těmi nejnižšími. Částečně je to tím, že takto výrazná "díla" většinou vidím se zpožděním a už se nedostanu k psaní o nich. Pokud se nepletu, 0 % jsem udělil jedinkrát. Stejně jako 100 %. V obou případech pak šlo spíš o gesto, protože absolutní prohlášení, ať vychýlené na kteroukoliv stranu stupnice, bude vždy svým způsobem spíš deklarací než konstatováním.

Pro další takové gesto si vybírám novinku s hnusným názvem R.I.P.D.-URNA: Útvar Rozhodně Neživých Agentů, který sám o sobě nevěstí nic dobrého.
Ta kombinuje (na popud ne moc známé komiksové předlohy) formát Mužů v černém a seriálu Mrtví jako já. Sledujeme příběh komického dua nemrtvých strážců božího zákona (nováček Ryan Reynolds, zkušený Jeff Bridges), jež se stará o to, aby mrtví dorazili "na místo určení", jakkoliv se některým nechce.
Není překvapením, že záporáka a zlého poldu, který Reynoldse zabil, dělá Kevin Slanina. Ten je tak zlý, že v práci na rozdíl od všech ostatních strážníků z nějakého důvodu nenosí policejní uniformu, ale černou koženou bundu. Zlejší už být tedy nemůže.
Vše v tomto filmu je konstruováno tak, aby to bylo vtipné a cool. Protože ale jediný člen štábu neodvádí v jakémkoliv slova smyslu dobrou práci, nastává utrpení, jaké jsem snad v kině nezažil. Mainstreamový průjem nevkusu, nudy, trapnosti a přehnaných ambicí, jejichž naplnění vzdali tvůrci někde v polovině, kdy jim došlo, že tohle prostě nepůjde.

Není to však nějaká moje křížová výprava proti nenáročné zábavě, jakou chce snímek být. Minulému kousku Roberta Schwentkeho RED jsem se oproti všeobecné skepsi vůči "až moc primitivní srandě" nebál napálit 80 %. To samé vlastně platí pro minulou recenzi na Pacific Rim. Ne, nejde o výpravu proti nenáročným blbůstkám, ale proti hromadám slizu bez tvaru, chuti, zápachu, barvy a konzistence, kterou R.I.P.D. je.
Asi by šlo udělit takovému letnímu výplachu 20 %, nebo dokonce 30 %. Bylo by to bezpečné a nevzbuzovalo by to pozornost. Jenže když procentuální hodnocení vnímám jako poměr, jakým se film přibližuje k "absolutní dokonalosti", nemůžu dojít k jinému závěru, než že takovému pojmu se R.I.P.D. "absolutně vzdálilo". Je tedy logické, že musí dostat dokonalosti nejvzdálenější hodnocení.
To píšu proto, že ještě než jsem recenzi vůbec začal psát, už se ke mně (v důsledku komentáře na CSFD) stihlo dostat hned z několika stran, kolik filmu smím a nesmím udělit. Někteří mají pocit, že na rozdíl od arogantních recenzentů honících si ego dokáží objektivně určit povolené výchylky pro hodnocení druhých lidí. Přijde mi to humorné.

Špatnost R.I.P.D. se těžko popisuje, když si nechci vystačit s prohlášením "nic není správně". Herci buď zrůdně přehrávají (Jeff Bridges), nebo nehrají (Ryan Reynolds). Schwenke buď nerežíruje jakkoliv postřehnutelně, nebo se naopak pokouší o extrémní vizuální veletoče, na něž však nemá dost prostředků ani schopností, takže vypadají příšerně. Triky jsou bez výjimky na žalostné úrovni.
Humor je subjektivní věc, těžko se hodnotí, ale čert to vem - zde se prostě nachází humor špatný, a pokud se něco úsměvného najde, bylo to vykradeno odjinud. Nejpovedenější je, že hrdinové v očích smrtelníků vypadají zcela jinak, takže třeba Bridges cupitá ulicí jako sexy blondýna a Reynolds jako ošklivý asiat. Ale úplně to samé bylo už v Dead Like Me.
Navíc, a ne, nepřijde mi nepatřičné řešit to u letního blockbusteru, mi děj připadá velmi morálně necitlivý. Jsem ateista, takže s faktickým vyfuckováním náboženství nemám problém, neúcta k životu a ke smrti pryštící z filmu jsou ale až obludné. Záporáci jsou vlastně obyčejní lidé, jejichž vůle žít byla tak silná, že zůstali i po smrti na zemi. Za což jsou proměněni v zombie a brutálně vražděni našimi hrdiny. Přijde mi to velmi tísnivé a zneklidňující.

Umím si představit, že ve špinavém komiksovém podání to samé není problém. Zábavné boření tabu a provokativnost jsou příjemná zpestření. Jenže u rodinného blockbusteru mě to pálí. Zvlášť když to není podáváno jako zábavná kontroverze, ale prostě "no co, někoho střílet musejí". Tvůrci správně předpokládají, že snímek ocení diváci, kteří se na mozek beztak zrovna dvakrát nespoléhají, takže nějaké morální a etické hodnoty nejenže není potřeba dodržovat, nebo bořit, ale jakkoliv brát v potaz.
Když to vezmu kolem a kolem, jde nejspíš o nejnudnější a nejotravnější film, jaký jsem kdy v kině viděl. Kovbojové a vetřelci jsou oproti němu Občan Kane pro 21. století. Opravdu. Nevím, jestli mě kdy tak moc iritovala každá vteřina nového snímku a každá volba každého člena štábu. Naposledy jsem se tak cítil u Babovřesek, které jsem naštěstí nerecenzoval, ale pouze přetrpěl. Tohle je snímek na stejné úrovni, svou existenci obhajuje stejnými argumenty a schopnosti všech zúčastněných jsou vytěženy stejně důkladně.