Jednou z teoreticky nepostradatelných součástí tohoto snímku na první pohled jasně režírovaného Stevenem Spielbergem je hudba. O hudbu pro tento film se postaral Alan Silvestri, který ale původně hudbu na starost mít neměl. O hudbu se již na začátku měl starat Spielbergův dlouholetý spolupracovník John Williams, který nahrál hudbu prakticky ke všem Spielbergovým snímků (snad vyjma dvou). Jelikož ale Spieberg oslovil Williamse i pro spolupráci na snímku Akta Pentagon: Skrytá válka, skladatel si nakonec vybíral mezi projekty a od tohoto upustil. No povězte sami, není to sakra škoda?! Tak perfektní počin a on u něj chybí Williams, který se rozhodl pro některými lidmi tolik odsuzovaná Akta Pentagon? Výběr ne tak vytíženého Silvestriho, ale naopak mladšího a do nostalgie pro pozdní sedmdesátá léta a osmdesátá léta, jež masivně pronikavá do popkulturních odkazů, možná právě zde narazil na kámen úrazu. I proto by i možná o něco starší Williams více rozuměl zasazení děje a třeba by vymyslel i něco přijatelnějšího. Pro Ready Player One se Spielberg obrátil na skladatele, s nímž několikrát pracoval jako producent: Alan Silvestri. Samozřejmě, Silvestri stejně jako třeba John Williams je podobně naladěn na ikonu soundtracků a hudby z osmdesátých let. Silvestri se v tomto soundtrackovém odkazu úmyslně vrací k jeho hlavnímu proudu hudby. Ve snímku kombinuje všechny jeho nejlepší a nejslavnější zvuky z jeho ochranné známky z jeho dlouhé kariéry na A-seznamu filmové hudby. Je důležité si uvědomit, že je to všechno 100% úmyslné. Bez kontextu nostalgického cíle pro Ready Player One by bylo velmi snadné odmítnout tvorbu, protože se Silvestri opakuje, ale když rozumíte tomu, proč to zní a cítí se, jak to dělá, genialita je jasná. V podstatě se svou tvorbou musí současně pracovat na třech úrovních: zrcadlit hudbu ve stejném ladění osmdesátých let, které zbytek filmu provádí vizuálně, aby publikum uvedl zpět v čase současně s novým hudebním proudem a jednat tak, aby tento soundtrack vhodně seděl do dramatického přízvuku tohoto filmu. Je to obtížný úkol, ale Silvestri to dělá velmi dobře. Film je směsicí nejrůznějších popkulturních odkazů. Obecně je to důvodem, proč je knižní předloha tak populární, protože v ní každý najde něco, na co rád vzpomíná. Ve filmu jsme si namátkou mohli všimnout: Batmana, Spawna, kočičky Hello Kitty, Jimma Rynora ze hry „Starcraft“, Aech má na planetě Doom zbraň ze hry „Halo“. „Steven a John se rozhodli, že Alan Silvestri je perfektní volbou pro Ready Player One,“ uvádí oficiální prohlášení na stránkách Amblin Productions. „Steven s ním jako producent již spolupracoval na snímích Návrat do Budoucnosti a Alan navíc nahrával hudbu i pro další snímky studia Amblin a DreamWorks.“ Nakonec Alan Silvestri dodává: ,,Přečetl jsem si nějaký online komentář kritizující Ready Player One za nostalgii, která film prolíná - že prý to nemá žádný skutečný bod, kromě toho, že se odvolává na dětské a dospívající roky určitého demografického filmu. Moje odpověď zní: co je na tom špatného? Narodil jsem se v roce 1975 a jako takový jsem přímo uvnitř cílového publika tohoto filmu. Možná to znamená, že jsem příliš blízko k éře, abych byl objektivní, ale opravdu mě to nezajímá. Ready Player One je čistou zábavou, kde každá vizuální reference, každá příležitostná hádanka a každá hudební pocta mě vzala zpátky do těch let, kdy jsem seděl s široce otevřenýma očima v temné místnosti, okouzlený stříbrnou obrazovkou, milující filmy Stevena Spielberga a Roberta Zemeckise a hudbu Williamse, Goldsmitha a Hornera.“ Ze všech 22 vytvořených soundtracků bych asi nejvíce vypíchl "The Oasis" (1:48) nebo "Ready Player One (End Credits)" (8:03), které nejlépe vystihují téma nebo velice poklidný "What Are You?" (3:28).