Anton Ego: V minulosti jsem se nijak netajil svým pohrdáním vůči slavnému výroku šéfkuchaře Gusteaua "vařit může každý". Ale teprve až nyní si plně uvědomuji jeho pravou podstatu. Ne každý se může stát velkým umělcem, avšak velký umělec může vzejít odkudkoli.

Anton Ego: Práce kritika je v mnoha směrech snadná. Sami riskujeme málo, avšak přesto pohlížíme z patra na ty, kteří nám předkládají k posouzení svou práci a s ní i své životy. Náš úspěch přitom bují na negativní kritice, která se dobře píše a dobře čte. Avšak hořkou pravdou zůstává, že i ten nejobyčejnější kus žvance v sobě často skrývá více smyslu než kritika, jež jej odsuzuje. Avšak přijdou i chvíle, kdy kritik opravdu riskuje, a to tehdy, objeví-li něco nového a rozhodne se to obhájit. Svět často shlíží na nové talenty a na nové výtvory nepřívětivě. Vše nové potřebuje přátele. Včera večer jsem zažil něco nového. Výtečný pokrm z velmi nečekaného zdroje.

Skinner: Pro ně jsi možná kuchař. Ale víš, co jsi pro mě, Linguini? Pro mě nejsi nic jiného než lstivá, zákeřná, prašivá krysa!

Skinner: Provokuje mě s tou krysou. Všechno se točí kolem ní. A účelem je, abych si myslel, že je to důležitý.
právník: A je ta krysa důležitá?
Skinner: Ovšemže ne. On jenom chce, abych si myslel, že to tak je!

Remy: Emilku, co to zas žvejkáš?
Emil: Já ti ani nevím. Asi nějakej alobal.

Gusteau: Jídlo přichází k těm, kteří rádi vaří.

Gusteau: Co vždy říkám? "Každý může vařit".
Remy: Každý může hned neznamená, že by každý měl.

Mustafa: Co máme nového?!
Horst: Nového?
Mustafa: Jo! Co jim mám říct?
Horst: A co jsi jim řekl?
Mustafa: Že se zeptám!
Skinner: O čem se tu hádáte?
Horst: Zákazník se ptá, co máme nového!
Mustafa: Co jim mám říct?
Skinner: A co jsi jim řekl?
Mustafa: ŽE SE ZEPTÁM.
Skinner: Jednoduché! Tak obnovte staré Gusteauovy recepty. Něco, co jsme nějakou dobu nedělali...
Mustafa: To už jsem jim nabízel. Chutná jim Linguiniho polévka.
Skinner: Oni žádali jídlo od LINGUINIHO?

Anton Ego: Vy jste teda blesk, to se musí nechat.
Linguini: A vy zase štíhlý na někoho, kdo má rád jídlo.
Anton Ego: Já nemám RÁD jídlo, já ho MILUJI. Kdybych ho NEMILOVAL, tak bych ho NEPOZŘÍVAL.

Colette: Tak si to radši zapamatuj. Buď to tady budeš mít čistý, nebo tě zabiju!

Colette: Co to je? Tohle je kuchyně, ne žádnej chlív.