RECENZE FILMU

Sylvester Stallone platí za jednu z největších akčních hvězd 80. let, pro někoho je dost možná největší akční modlou vůbec. Na vrchol ho katapultoval dobrosrdečný boxer Rocky a o několik let později propůjčil svůj obličej další legendární postavě, vietnamskému veteránu Johnu Rambovi. Když Stalloneovi někdy kolem roku 1990 začali odrůstat diváci, dokázal ještě vzdorovat a jeho horolezecká výprava v Cliffhangerovi a kočkování se s Wesley Snipesem v Demolition Man, mu zajistily nějaký ten pátek na výsluní navíc. Po Denním světlu, D-Toxu nebo třeba Formuli se zdálo, že Stallone chtě nechtě bude muset svaly pověsit na hřebík a odejít na zasloužený odpočinek. Koneckonců, v mnoha státech by jistě uvítali guvernéra, který by si s Arnoldem nezadal, že...

Jenže … Před necelým rokem Stallone vzkřísil Rockyho, vydělal nějaké peníze a hlavně se o filmu po světě mluvilo celkem dobře. Avšak pomyslný katapult zpět do „hvězdnějších“ výšin mohlo potvrdit až Rambovo znovuzrození, které se začalo rýsovat nedlouho po boxerské derniéře. John Rambo se ve svém prvním dobrodružství ukázal jako hodně zajímavá postava a spíše než akční film byla První krev psychologickým rozborem válečného hrdiny, který se neměl kam vrátit. Nastavovaná dvojka s trojkou už se rovnaly adrenalinovým masážním řežbám, kdy Rambo musí někoho vysvobodit a ten někdo uvízl na místě, horším než je peklo.

Čtvrtý díl, českými kino distributory nevtipně pojmenován - Rambo: Do pekla a zpět, si vzal část příběhu z druhého, část ze třetí dílu a taktně přidal pár ingrediencí, aby se neřeklo. Začátek filmu, jako by trojce Ramba z oka vypadl. Jen hlavní hrdina nežije mezi mnichy a nejde zachraňovat svého nejlepšího přítele. Starý dobrý John žije v Thajsku, snaží se smířit se svou minulostí a nejraději by na okolní svět úplně zapomněl. Jednoho dne za ním přijde skupinka snažící se dostat do barmské vesnice, která je jen tak mimochodem v centru válečné zóny. I přes všechna Rambova varování ho přesvědčí a s jeho pomocí se na místo dostanou. Zanedlouho se všichni do jednoho stanou zajatci brutální vojenské jednotky, a ačkoli se jim na pomoc vydává skupina žoldnéřů, Rambo nezůstane stát mimo.

Těm, kteří by si ještě nestačili dát dohromady dvě a dvě, možná pomůže ještě jedno vodítko - v Barmě je džungle. Ale prohlásit o čtvrtém Rambovi, že se jedná o pouhý předěl dvojky, by bylo až příliš nekonkrétní. Džungle se dá vysvětlit tou nejjednodušší možnou cestou a už v jednom z prvních dílů se o tom zmínil plukovník Trautman: "Pro Ramba je ta divočina tam venku domov." Hlavním rozdílem oproti minulosti je výpomoc, které se hlavnímu hrdinovi dostává. Od dob, kdy John všechno řešil sám, uplynulo už kolem dvaceti reálných let a i když po příběhové stránce není známo, jak dlouhý je interval mezi posledním a soudobým filmovým dobrodružstvím, týdny a měsíce to nejspíš nebudou.

Už podruhé by se mohlo zdát, že Rambovi křivdím a snad jsem ho i degradoval na předdůchodový věk. Od toho se budu snažit distancovat sdělením, že Stallone vypadá pořád hodně cool a v šedesáti lépe, než 70 % celé mužské světové populace. Už po první akční scéně, ve které se Rambo představil v „plné polní“, jsem si říkal, jak by bylo blbý, dostat se tomu chlapovi pod ruce. A nejenže Stallone ve všech akčních scénách obstál, ale vypadá reálně a co víc, Stallone není Stallone, ale John Rambo. Jeho víceleté soužití s touto postavou možná není tak markantní jako v případě boxera Rockyho, ale i zdánlivého neherce ukazuje v lepším světle. Navíc se Stallonemu čím dál lépe dají věřit jeho dialogy. Bičem spráskaný starý pes přece musí o životě vědět víc než všechna štěňata dohromady. Téhle výhody si býl Stallone jako režisér, scenárista a hlavní hrdina v jedné osobě důkladně vědom.

Na Stalloneovi se po šestém Rockym dá ocenit, že se nesnažil nového Ramba točit pro stáda lidí od 13 do 100 let, ale pojal film spíše jako odkaz pro zasvěcené. Rambo by pravděpodobně v Americe vydělal víc, kdyby režisér tlačil film do příznivějšího ratingu. Jenže právě to, jak Stallone věci ukazuje, je asi tím nejzajímavějším. Usekané končetiny a bezlítostné zabíjení mas v nekompromisním podání sice city nezasáhne tak jako v jiných filmech, ale to známé mrazení v zádech se nejspíš dostaví a možná se na chvíli pozastavíte nad tím, jak to v necivilizovaných koutech světa může vypadat. Stallone navíc celkem dobře dokázal odvést pozornost od zřetele v neodpovídajících financích, které by asi chtěl, ale neměl. Nicméně komornější atmosféra prospěla prvnímu dílu a ani ve čtvrtém není na obtíž (pár klasických výbuchů se samozřejmě najde).

Po herecké stránce nový Rambo příliš nenabízí. Tedy samozřejmě, pokud vám nestačí napumpovaný charizmáč Stalloneho, který si zachoval tvář, celé to odtáhl a ještě při tom stačil vypadat hodně drsně a nebezpečně. Jen o málo více než nulovou pozornost na sebe asi strhne už jen Matthew Marsden, Julie Benz z televizního seriálu Dexter a Graham McTavish, vděčící za povšimnutí hřmotnému přízvuku. Ve filmu navíc není tak úplně jednoznačný záporák jako v předešlých dílech a pokud by se za něj snad měl brát velitel jednotky barmských vojáků, pak působí hodně špatným dojmem a zapamatováníhodný je jen jeho konec.

Nakonec asi takhle: pokud půjdete do kina na Ramba, nejspíš se nevrátíte zklamaní. Sice se nekoná žádný velký krok vpřed v charakterovém vykreslení hlavního hrdiny, ale Rambo stále ví co dělat, když se záchrana lidí strhne v pekelnou akční rej. Právě tohle poznání, že se od druhého dílu plochý charakter nepohne dopředu ani o píď, mi trochu kazilo celkový dojem z filmu. A opravdu hodně mi chyběla jedna taková maličkost, malý Rambovský trademark - zubatý nůž. Jako malí kluci jsme po něm všichni toužili, v každém dílu byl lepší a hezčí a ejhle, najednou nic. (Tohle rozhodně nemá co dočinění s filmařským hlediskem, ale pokud někde najdu Stalloneův e-mail, upozorním ho na možné dotáčky).