Filipova máma: No nezabila bych ho? Já ho zabiju!

Filip: Co je maminko?
Filipova máma: Přišla se na tebe podívat kamarádka.
(Záběr na obvázanou hlavu kamarádky.)
Filipova máma: Poslouchej, kamaráde. Tentokrát zůstane moje šrajtofle zavřená. Na tu škodu si tentokrát vyděláš sám. A že jsem kámoš, tak ti taky řeknu, kde si na to vyděláš...
Filip: Ne, mami ne.
Filipova máma: ...u mýho strýce Jonáše!
Filip: Mami ne! To nebylo ani schválně! Já už to nikdy...
Filipova máma: Pozítří tě odvezu na nádraží. Já si neumim představit, že má někdo horší dítě, než já!

Danyho babička: Taková naivka! Zase jsem se nechala obalamutit! Já stará kráva!

Dany: To je jednoduchý! Hele, nejdřív natankuj plnou, ať ti to madrfotr nestopí. A hned si najdi, kde se to křižuje s těma autobusama, který zastavujou nad naší řekou. Radši moc nemluv, protože to každýho rodiče potěší, že jo. No a až ráno pojedeš, tak se musíš tvářit totálně tragicky, jako že ti to začalo docházet a nikam nechceš. No, pak už je to jednoduchý, že jo. Až se bude blížit ta správná zastávka, tak prostě vystoupíš a přesedneš na ten správnej bus. Já tě budu čekat s našema holkama u kempu. A večer konečně zasuneš a bude z tebe chlapák!

Dany: Hele, já ti slibuju, že jestli tady nezasuneš, tak já pojedu na tu Moravu a odmakám to za tebe!

pan Turek: Teda pánové! Já mít takovouhle lodičku, tak nejedu ve dvou, jak nějaký buzny.

Filip: Zejtra ráno to definitivně balim.
Dany: Tak třeba se něco stane.
Filip: Jo, vole, přijede raft plnej krasavic a budou řvát: "Filipe, ty vole panici, chcem tě, ty vole chcem tě!"

(Danyho táta podává Danymu prášky pro Honzíka.)
Danyho táta: Tady máš něco na tu jeho hyperaktivitu. Prášek denně a bude jak beránek.

Dany: Ty máš problém a potřebuješ se ho zbavit! K tomu ti pomůže prostě nějaká pořádná samice! No, na pokusy.

Bořek: Takže mé dámy. Dnes nastává přerod ve vašem životě. Podstoupíte vodácký křest!

Dany: Tak co, po který teda jdeš? Kromě tý tvý krasavice!
Filip: Já nevim.
Dany: Ježiši, tak už si vyber! Ať to můžem rozjet, ne?

Filip: Tak jakou si mám teda vybrat?
Dany: Já nevim, jakou bys chtěl.
Filip: Tak víš co, to sou všechno dobrý pouzdra.

Dany: Hele, co ta bloncka?
Filip: Ta barbína, jo? Ta na mě sere, ty vole!
Dany: Se usměješ a je to, ne?

babka ze sprchy: Ty prasáku! Ty úchyle! Jak si to představuješ, takhle mě vošmatlávat po ránu?

Dany: Nazdar děvčata!
Martina: Ahój!
Radka: Co se s nima bavíš, s úchylákama?!
Klára: Tak je nech, vždyť byli včera docela srandovní.
Martina: A mají dítě! Přece nemůžou bejt úchylci, když jim svěřej takovýho hezkého kluka, viď?
Honzík: Vy jste taky pěkný holky. Takový sexy!
Klára: A hele, copak ty o tom víš?
Honzík: Moc ještě ne. Jenom co říkají kluci.
Martina: Jo ták, sexy! Vy jste ale milí!
Honzík: Akorát říkají věci, kterým nerozumím. Ty máš fakt kozy a bobra? A kde je pěstujete? Někde ve chlívku? Mám křečka, mám akvárko. Ale kam bych dal kozy to nevim. Bych je ani nechtěl, protože trkaj. Ale toho bobra bych chtěl fakt vidět! Já nikdy žádného neviděl, jenom v televizi.

Dany: Tvůj jedinej problém je v předehře, chápeš? Ty prostě potřebuješ buchtu, která to na tebe vybalí, že se nestihne ani nic stát!

Bořek: Takže, když nejste schopný, dostat se z obyčejného bodu A do ještě obyčejnějšího bodu B, tak aspoň se dostanete na támhleten kopec!

dívka trpící astmatem: Já mám trochu astma a tady jsou samý kytky.
Bořek: Zvykat si budeš, holčičko!

Danyho máma: Dany?
Dany: Mami.
Danyho máma: Co tady děláš?
Dany: Já jsem se tady nějak zašprajcl.
Danyho máma: Zašprajcl? Jak se tady můžeš zašprajcnout, vždyť tohle jsou dámské záchody, víš to vůbec?

Filip: Smůla se mi lepí na pinďoura!

Filip: Proč my sme takový paka! Vem si, holky sou v prdeli, čtyřkolka je v prdeli, matka mě zabije! Ani sem si neštrejch! Tady furt kecáš o nějakejch nadrženejch na pokusy!
Dany: Sme na tom stejně, ty frajere. Já to taky nemám úplně nejrůžovější. Co myslíš jako, že mi řeknou na Honzíka? Za dobrotu na žebrotu.

hasič: Jestli chcete, můžeme vás vzít do hasičárny. Ukázat stříkačky. Máme už plný cisterny. Co?

Honzík: Mami, tati, budete už vstávat? Udělal jsem vám snídani. Nebudu už muset jít k tý paní babičce?

Filip: Ach jo, smůla se mi lepí na pinďoura.