RECENZE FILMU

Rabbit Hole patří mezi filmy, o kterých sotva uslyšíme. Komorní drama, jež nebylo vyhypeováno, (to je jediný způsob, jak se může komorní drama dostat do povědomí - a neříkám, že je to špatně) a kdyby se neobjevilo v oscarových nominacích, nejspíš by se ke většině z nás sotva dostalo. Má prostě smůlu. Proč? Protože za ním stojí neznámý režisér (se dvěma filmy na kontě, z nichž oba - Shortbus i Hedwig And The Angry Inch - mají své zastánce, ale vzhledem k jisté kontroverzi se ani jeden nedostal do povědomí) a stejně nepovědomý scénárista, kteří nemají auru géniů, ale ani nadějné vyhlídky debutantů. Na první pohled průměrní filmaři. A takoví přece dobré filmy netočí, nebo ano?

Příběh o rodině, která nedávno ztratila syna, takže truchlí... truchlí... a truchlí (a truchlí), zavání strašným množství klišé, stejně jako laciným topení se v prvoplánové depresi a nesnesitelném sentimentu. Prakticky "anonymní" tvůrci bohužel na první pohled nenabízejí východisko. A doba hereckých hvězd zaručujících kvalitu pominula už na konci minulého století. Mimo komedie herci prostě netáhnou. A proto přítomnost Nicole Kidman, Aarona Eckharta a dalších skvělých (a v některých případech známých) tváří neznamená víc, než že studio sáhlo hlouběji do kapsy. Herci si kolem sebe už dnes nedokáží vybudovat auru velké star, která sedí na hromadě scénářů a producent čeká, který si laskavě vybere.
Proto jsem moc rád, že Rabbit Hole ony doby připomíná. Hlavně proto, že tento řemeslně "jen" naprosto zvládnutý snímek právě herecké výkony posouvají daleko nad průměr. A dnes, v době, kdy se tvoří fankluby téměř výhradně kolem režisérů, je připomenutí hereckého řemesla docela důležité.

Pokud připustím, že nedávný Fighter nabízí technicky zřejmě dokonalé herectví, musím dodat, že Russel v něm zcela zapomíná na příběh a hrdiny samotné. Mitchell si ale na rozdíl od něj neuvědomuje jen, že má v rukách silnou zbraň, ale navíc si dává sakra pozor, aby s ní dobře zamířil. Ví, že má skvělé herce. Ví, že když jim dá dostatek prostoru, ale přesto je nenechá vybočit z kolejí, může mít skvělý film skoro "zadarmo". Kidman, Eckhart, moje oblíbené Wiest, ale překvapivě i Teller, tu mají maximální možný prostor a režie jim dává co nejvíc možností se předvést, aniž by ale zapomínala na děj a postavy jako takové. Nesledujeme tak jen výborně hrající herce a jejich exhibici, ale někam směřující příběh, který rozehrávají.
Již několikrát jsem psal, a rád to zopakuji, že chválení hereckých výkonů je přece jenom dost ošidné, nepřesné, a že každý herecký výkon, krom těch největších hvězd, dnes závisí v první řadě na režisérovi, pak na kameramanovi, pak na hudebním skladateli, pak dlouho nic a nakonec na samotném herci. Rabbit Hole je dokonalá výjimka, jež ale přesvědčivě potvrzuje pravidlo. Žádný loňský film jsem neměl takový pocit naprosto zásadních hereckých výkonů, které musí být zmíněny. Především ale díky tomu, že je Mitchel umí využít.

Herci opravdu válí - v čele s neskutečnou Nicole Kidman, která opět dokazuje, že zbabělé označení "jedné z nejlepších" hereček své generace je pro ní nedostačující. Stejně jako Taylor, Hepburn, Streep a rodící se Portman (pokud si to Natálka nepokazí) jednoduše představuje "to nejlepší své doby". Zvládá role rozmazlených gangsterských dcerušek na útěku i francouzských prostitutek, ale nakonec i této obyčejné ženy s obyčejným manželem na obyčejném předměstí (pro rýpaly řekněme příslušnici nižší vyšší vrstvy, zas tak obyčejná rodina to tedy není). Nakonec jsem překvapený, jak moc tu funguje. Je to přece pořád "ta Nicole", která nezapře silné charisma ani "nekaždodenní" auru, jež ji obklopuje. Když jsme to ale předloni odpustili Jolie, nevidím důvod, proč to teď neodpustit Nicole. Ve skutečnosti její osobnost ještě pomáhá vyznění, protože vidíme ženu, která nedávno žila "větší" život - měla lukrativní zaměstnání, bohatý společenský život a jistě je velmi inteligentní (takové Eyes Wide Shut), ale něco se pokazilo a teď je z ní víceméně troska.

I když to není úplně přesné. Většina postav v Rabbit Hole má za sebou nějaké trauma, které se pořád dere na povrch, ale rozhodně si v depresi nelibují tak zaujatě, jako to dokázali hrdinové nedávného Biutiful. Zatímco tam jde jen o prezentaci lidského utrpení, zde máme skutečně pocit, jako bychom někam postupovali. Jako by se postavy vyvíjely a jako by děj někam směřoval. Samozřejmě je zbytečné očekávat happy end, nebo nějak jasně utnutý konec obecně - to se dneska nenosí a příběhu by to ani neprospělo - ale tento film přesto smysl a vyznění obsahuje. A ne jen záporné. Stejně jako nejen kladné.
Velmi se mi líbil scénář, který se postupně rozvíjí, postavy se chovají uvěřitelně a někdy překvapí tím, že věc, kterou znají a jednají na její popud, prozradí až o něco později, čímž se mění vyznění některých scén. Jde o adaptaci divadelní hry taktéž od Lindsay-Abaire, takže tu samozřejmě máme nějaké ty stopy po divadelní strojenosti, rozhodně ale nic, co by kazilo zážitek. Těžko věřit, že jedinou scénáristovou dosavadní zkušeností s filmem je veskrze průměrné Inkoustové srdce. Výtka by možná směřovala až k moc "realisticky nevypointovanému" finále a několika zajímavým a nedotaženým motivům, což jsou moderní "trendy", které se poslední dobou vyskytují až příliš často.

Čímž se na závěr můžu dostat k mínusům. Některé filmy prostě jejich námět omezuje natolik, že z nich úžasnou podívanou natočí jen naprostí mistři. A příběh o rodině, jež se vyrovnává se smrtí dítěte, je zátěží minimálně stejným způsobem, jakou je příběh o týpkovi, jenž uvízl pod balvanem. Scénář ani režie se prostě nemůžou vyhnout jisté dávce klišé a patosu. A, co si budeme nalhávat, Mitchell ani Lindsay-Abaire si s tím nedokáží poradit zas-tak-úplně. Měli však štěstí na výborné herce a díky bohu pro ně i pro nás pochopili, jak je co nejlépe využít. Proto se na Rabbit Hole dobře kouká, proto je silným zážitkem a proto stojí za pozornost.

PS: Na Mitchellovi je vidět, že oba jeho dosavadní snímky nesou nálepku "kontroverzní". Hrdinka se tu například nebojí říct "Bůh je parchant", což v americkém filmu zdaleka není samozřejmost. To chce ocenit. Přesto právě režisérovi fanoušci budou pro ně naopak přílišnou korektností Rabbit Hole zřejmě dost zklamaní. Oproti takovému Shortbusu jde o jasné "ústupky". Podle mě ale kontroverze není zas tak nutná pro dobrý film a považovat její nepřítomnost za nevýhodu je naprostý nesmysl.