RECENZE FILMU

Po těch všech akčních filmech a bláznivých komediích je načase trochu ubrat, poučit se z minulosti a kochat se anglickou krajinou. Máme tu historické drama o Marušce, která svou vnitřní silou poslala do háje všechny chlapy, a i když víme, jak to vlastně skončilo, zanechala po sobě znatelnou stopu. Po Favoritce jsem se na tuto novinku fakt těšil. A výsledek? No, opět jsme to chlapi dostali pěkně vytmavené…

Osmnáctiletá ovdovělá Marie se vrací do Skotska, které v šestnácti opustila, aby se stala francouzskou královnou. Návrat domů ale není žádné peříčko. Musí obhájit svůj nárok na trůn jak před skotskými klany, tak ale také před rodově spřízněnou anglickou královnou Alžbětou, jejíž vládu odmítala uznat. Marie je totiž tak trochu rebelka a hlavně je matkou budoucího krále Jakuba, což se Alžbětě nelíbí, jelikož ona v tomto směru je poněkud uzavřená. A hra může začít, protože britské ostrovy jsou pro tak velké ženy trochu malé. I když je spojují ambice a prostředí mnoha mužů, vyhrát může jen jedna. Která? Vy to přeci víte.

Proč? Proč se to tak nepovedlo? Já se tak těšil, vážně! Skvělé herečky v hlavních rolí a hodně poutavý příběh. Jenže stačí špatný střih a jde to do kopru. Ale hezky popořadě. Výprava je skvostná. Kostýmy, hrady, krajina a celkový vizuál se vážně povedl. Dali si záležet, aby to vypadalo věrohodně a to se jim rozhodně povedlo. Čišela z toho ta atmosféra 16. století. Jako bych tam fakt byl. V tomto směru nemám co vytknout. Pak mě zaujala i muzika. Ne moc výrazná, ale trefná. Do příběhu se mi hodila. Další věcí, která se také povedla, byl výběr herců. Do hlavní role byla obsazena Saoirse Ronan, které já v poslední době přicházím hodně na chuť. Nu a její sokyni, tedy královnu Alžbětu si zahrála neodolatelná Margot Robbie. Ehm, tady sice neodolatelná nebyla, hrůza pohledět, ale svou roli zahrála perfektně. Zbytek byli neznámí herci z Anglie, takže neznámí lidé pro mě, ale to mi nevadilo. Možná i naopak. Takže spokojenost.

Co se mi nelíbilo? Střih! Střih a střih! Mám pocit, že film byl o hodně delší, ale ve střihovně se asi nudili a střihali jedna báseň. Tím nechci říci, že by film byl moc krátký. Nejde tu o stopáž, ale o návaznost jednotlivých sekvencí. Jednoduše to nedávalo smysl. Místy rychlé, špatně pochopitelné. Přeskakujeme z jedné strany na druhou, někdy i po velkém časovém období a divákovi to prostě nedává smysl. Hodně těžce se kvůli střihu ve filmu orientuje a pak vás to nebaví, jelikož jste se ztratili, a místo toho, abyste si užívali příběh, tak přemýšlíte nad tím, kde v příběhu vlastně jste. K tomu také nepomáhá větší množství postav. Být to lépe sestříhané, je to skoro dokonalé.


Ale jen skoro dokonalé. Další věcí, jsou historické nesrovnalosti. Není jich mnoho, ale jsou tam, a pokud se v historii aspoň trochu orientujete, bude vám to vadit. Jsou tu ale i jiné nesrovnalosti, než ty historické. Je tu několik logických chyb. Jedna za všechny – příběh se od začátku posune o hodně let kupředu, o hodně, ale Marie vůbec nezestárne. Má pořád stejnou tvář, vlasy a snad i oblečení. Příběhu to neuškodí, ale mě to třeba iritovalo. A tak bych mohl vyprávět dál.

Marie, královna skotská je ryze ženský film. Ne, že by se v příběhu muži neobjevili. Je jich tam hodně, ale jsou vyobrazeni jako ti špatní, jako ti ubožáci, co umí jen zraňovat, znásilňovat a nebojí se zrady i vůči trůnu. Naopak ženy tu jsou jako silné osobnosti, které jsou nad věcí a nic je nerozhází a jsou to ony, které hýbou světem. Mě osobně to nevadí a i jsem to trochu čekal, když na židličku režiséra si sedla Josie Rouke. Ale chápu, že některým divákům (mužům) to vadit může.