RECENZE FILMU

Gangstery nemusím. Nemám je rád, pro jejich jednostrannost a vyzdvihování zlodějů nad zákon, nebo naopak tvoření superpadouchů. Proto jsem se jim vždycky vyhýbal. Kmotra považuji za skvělý film, ale stačilo ho vidět jednou. Navíc Johnny Depp se u mě rolí kapitána Jacka natolik znemožnil, že jsem ho poslední dobou odmítal brát vážně. S těmito svěžími a neutrálními myšlenkami jsem vyrazil na gangsterku s Johnny Deppem v hlavní roli. Jak to dopadlo? Úplně jinak, než jsem čekal.

V první řadě je nutno podotknout, že opět jednou zvítězila forma nad obsahem. Příběh tohoto filmu vypráví o sympatickém zloději a vrahovi, který je dopaden, zavřen do vězení, on uteče. Znovu ho chytí, zavřou a on uteče a tak pořád dokola. Tento sympaťák, oběť zlých a nepřejícných policistů, kteří mu neustále ve vraždění a loupení bez udání důvodu brání, se navíc zamiluje do čistě a naivní dívky, která má šanci zažít to pravé dobrodružství, což si vždycky přála. Oba je pronásleduje jejich city nechápající šéf policie, který zřejmě sám nikdy lásku nepotkal, proto ji chce zničit i hlavnímu hrdinovi, sympatickému padouchovi. Ano příběh vás skutečně nenadchne. Naštěstí je tu ale plno věcí, které odpoutají pozornost.

Tou první je nepochybně kamera. Režisér Michael Mann se opět chopil ruční digitální kamery, zahodil, zničil nebo zakázal všechny stativy v okruhu sta mil, a díky tomu nás vtáhl hluboko do děje. Trochu jsem se toho obával, ale ukázalo se to jako překvapivě správný krok, protože tato gangsterka je jiná právě tím, že my nesledujeme hrdiny při akci, my jsme součástí té akce. A že střelby je ve filmu hodně. Právě kamera dělá možná až příliš časté přestřelky originální. Překvapivě je film docela přehledný, snad až na noční akci v lese, kdy jsem se, přiznávám, naprosto ztratil. Jindy jsem ale vždy věděl, kdo po kom střílí, což je u filmu točeného tímhle stylem docela úspěch. Zmíněná akce v lese je ale možná nepřehledná záměrně, což by režiséra mohlo omlouvat, já ale tuhle (opravdu dlouhou) přestřelku považuji za nejslabší část filmu.

Nicméně zbytek vypadá vážně pěkně. Akce působí neokoukaně, násilí a krev nejsou zakrývány ani vyzdvihovány a film díky tomu působí velmi realisticky, ne ale nudně a obyčejně. Díky tomuto zpracování máme pocit, že sledujeme něco nového, co nám ještě nikdo nenabídl, což samozřejmě není pravda, ale zamaskováno je to natolik chytře, že bych se neodvážil to udat jako jasný mínus filmu. U gangsterek přeci přestřelky být musí. A to, že je režisér umí prodat, přeci žádné mínus není.

Většina herců předvádí odměřené výkony. Rozhodně ne špatné, ale zároveň nijak nadprůměrné. O to víc vyniknou dva, kteří film táhnou. Johnny Depp, který si roli chlápka co krade, vraždí, ale lidé ho zároveň milují, naprosto užívá. A snad jen díky tomu, že jde o Deppa, mu to i žereme. Protože ten chlápek má charisma, že jeho seriózní hereckou kariéru nezruinuje ani příšerná trojka Pirátů z Karibiku nebo neustále stejné role u Tima Burtona. Snad bude podobných příležitostí získávat víc, aby nám dokázal, že je víc než jen hvězdička vhodná na plakát do dívčího pokojíku. Sice je možné, že jeho naprostí odpůrci vytknou, že ho není možné vnímat jako postavu, ale jen jako Deppa hrajícího svou roli. S tím se ale u provařených tváří musí počítat. Stejně jako hlavní hrdina Tróji je Brad Pitt a ne Achilleus, tak i hrdina Veřejných nepřátel je Johnny Depp a ne John Dillinger. Navíc tím, že postavu ostatní oslovují Johnny, je pocit ještě umocněn.

Pokud očekáváte, že druhá star filmu je Christian Bale, asi vás zklamu. Roli okouzlující a naivní husičky zvládla Marion Cotillard natolik dobře, že by někomu mohla přijít i nesympatická. Do Deppa po uši zamilovanou šatnářku hraje opravdu skvěle, o to víc vynikne její výslech ke konci filmu, kdy jí věříte každé slovo a výraz.
Zato Christian Bale je pro mě velké zklamání a z nadějného a osobitého herce se pro mě ještě víc stává jen hercem jedné tváře, ale mnoha hlasů. Není to sice tak žalostné jako v Terminator Salvation, ale Bale opět předvádí jen to, co se od něj čeká. Je to prostě ten nesympatickej týpek, kterej pronásleduje Johnnyho. Proč to dělá a jaké tato postava prožívá emoce, si ale Bale nechává pro sebe. Možná je to tím, jak málo jeho postava získala prostoru, ale pokud máte Christiana rádi, na film kvůli němu nechoďte. Pusťte si radši Dokonalý trik, kde je neokoukaný a docela v pohodě. Netvrdím, že by Bale snad film kazil, to ne, ale ostatní ho přehrávají velmi nápadně.

Máme tu tedy neotřelý přístup, dobré herce, ale obyčejný příběh. Může to fungovat? Pro mě ano! Film uběhl na stočtyřicetiminutovku (relativně) rychle, nabízí plno originální akce, Johnnyho hlášek a skvělých scén. Můžu nadhodit scénu v kině "podívejte se nalevo a napravo" a Deppovu exkurzi po policejní stanici. U těchto dvou scén jsem měl pocit, že něco takového jsem ještě v žádném filmu neviděl. Působivý je také konec, opět v kině, kdy hrdina na plátně sděluje emoce našeho hrdiny… Z konce jako takového jsem ale nijak nadšený nebyl. Stalo se to, co bylo nevyhnutelné už od proslovu "nikdy mě nechytí, budeme žít do smrti spolu v Riu a zemřeme staří, držící se za ruce." A právě proto, že tento konec je předem daný (jde o film podle skutečné události, takže se ho tvůrci nijak nesnaží předem zakrýt), měl mít nějaké následky nebo větší doznění. Jediný, jehož příběh je uzavřen, je sám Johnny. Ostatní postavy prostě odejdou a jejich konec má vysvětlit jeden řádek textu o každém z nich… mě to nestačí.

Veřejní nepřátelé pro mě přesto zůstanou skvělým filmem, který sice svůj žánr nijak neobohatil, zato ho skvěle připomněl. To, že film zaujal i takového ignoranta gangsterek jako mě, mu přičítám k dobru a Johnny Deppovi se tímto omlouvám za vše, co jsem o něm říkal i psal. On za to chudák nemůže, že se stal idolem třináctek. Tímhle filmem to dokázal. Film je prakticky jeho show. A není to špatně.