No neviem či sa nehanbiť za to, že sa mi ten film vlastne páćil. Bezbrehá romantika nie je môj štýl, ale na jedno pozretie celkom znesiteľné.

Ptáci v trní mají zbytečně moc dílů. Polovina by podle mě klidně stačila. Líbily se mi asi jen první dva díly, dál jsem to prostě dokoukala. Příběh zamilovaného kněze je sice zajímavý, ale zabývat se tím šest dílů je prostě příliš. Taky bych vybrala jinou herečku pro hlavní roli. Za prvé, vůbec si nebyla podobná se svým dětským já, a za druhé byla celkem nesympatická. Dál mi vadily kostýmy. Moc jsem nevěřila, že se to odehrává v 20. – 60. letech. Připadalo mi to spíše jako léta, kdy se to natáčelo.

Jako dítě jsem se u Ptáků v trní rozplývala a dojímala spolu s maminkou a babičkou. Pro dítě z Čech byly ta Austrálie, koně, ovce, možná i ty kněžské sutany prostě podmanivé. Dnes, kdy sérii opakuje televize a je rok 2010, se u toho bohužel směju. Jediné, co uznávám, že stojí za vidění, je krásná Rachel Ward - je opravdu krásná, ať má na sobě cokoli. Zajímavá je i celková atmosféra - protože prašný australský venkov s koňmi a ovcemi a jejich střihači je fakt ještě stále exotika. Ale jinak je to snůška klišoidních hlášek, které člověka, který trochu kouká na filmy a už trochu (i filmově) dospěl, nudí a prostě rozesmívají. Ralphova posedlost Bohem štve nejen Meggie, ale i mně a Chamberlain je mi prostě odporný (věřim ale tomu, že kdysi se mi líbil!!!). Jeho slizoidní verze 4% orientace z něj přímo tryská (ještě to stupňuje jeho opálení), no a do toho ty zapálené žvásty o Něm - nezachrání to ani nádherný hlas Viktora Preisse. Jednotlivé osudy rodiny Clearyů mě taky neberou, protože je to prostě stupňování tragédie za tragédií - což je jen vykalkulované tlačení na slzové váčky divaček. Myslím, že většině ženských se právě Ralph nejvíce líbí a kvůli němu film tak zbožňují (viz moje babička) - mně se spíš líbí Meggiini bratři. Proto mě děj vůbec nebere a koukám na celou sérii jako na něco, co jsem neměla znovu vidět... Některé zážitky není dobré oživovat a vracet se k nim - platí to u některých filmů, tak i u seriálů. S dnešní zkušeností se mi na celém příběhu "zakázané lásky" vlastně líbí jediné: to, že si Meggie chtěla vzít kus Ralpha v podobě dítěte, které s ním zplodila. Chtěla z něj něco mít. A i když věděla, že jej mít nikdy plně nebude, společné dítě ji v podstatě naplňuje. Rozumím tomu a sama osobně bych chtěla mít lásku stejně naplněnou.

"Bůh seslal déšť..."

"...Ale kdo seslal ten oheň?" Vtáhlo mě úchvatné prostředí drsné Austrálie v době, kdy byla pro přistěhované protinožce pořád ještě novým světem a do toho naprosto přesvědčivě zasazen ten nejkrásnější a nejtragičtější příběh, co mi kdy který film nabídl. Zakázané ovoce je sice v romancích evergreenem, ale zkrátka zabírá a tady extrémně. Meggie nejenomže neustále přichází o Ralfa, ale ztratí tolik dalších klíčových mužských postav v jejím životě a já ty ztráty prožívala s ní. K tomu všemu hrají jako hlavní hudební témata přesně padnoucí melodie. A Richard Chamberlain? Bohužel, dneska už homosexuální (sakra proč ty nejkrásnější chlapi?) stařík, ale tenkrát z něj ženský šílely a já jeho kouzlu v tomhle filmu propadla taky.

Svojim spôsobom vynikajúce dielo. Miestami náročné pozeranie. Nemyslím, že je dej úplne realistický, aj ked sa tvorcovia snažili takýto dojem podľa mňa vyvolať, no o tom sú asi romantické drámy tohto druhu. Každopádne kvalitné, oplatí sa pozrieť - avšak nič pre diváka bažiaceho po akčnosti či strhujúcom deji! Jednoducho ťažko-preťažká romantika!!!