RECENZE FILMU

Kdo občas nepodlehne nějakému filmu ještě před tím, než ho vůbec spatří? Pro mnohé z nás představoval podobnou nectnost Prometheus. Nebezpečně sdílná reklamní kampaň ostatně lákala na velkolepou sci-fi o pátrání po smyslu života. Jaký strašlivý šok jsem zažil při odchodu z kina, kdy jsem měl pocit, že mám za sebou spíš nějaký slasherový remake produkovaný Michaelem Bayem. A to prosím nepřeháním.

Vědkyně Noomi Rapace, velitelka (asi) Charlize Theron, robot Michael Fassbender a několik různě důležitých komparzistů se vydávají do vesmíru, aby odhalili (a vím, že je to klišé) tajemství života, vesmíru a vůbec. Přesněji řečeno hledají bytosti, jež "navrhly" lidskou rasu. Na měsíci daleké planety podle očekávání naleznou obří "pyramidu", vlezou do ní a začnou provádět příšerně pitomý "průzkum", který musí svojí okázalou tupostí nutně probudit k životu strašlivé zlo, i kdyby tam doposud žádné nebylo. Po zbytek filmu chodí hrdinové po pyramidě/lodi odděleně, aby bylo pro probuzené zlo snadnější je likvidovat. Jeden po druhém nepřekvapivě umírají a velmi se tomu diví. Počítáme nucené odkazy na Vetřelce, jemuž má být Prometheus prequelem, a posloucháme směšné pseudofilosofické řeči, aby nakonec nic do ničeho nezapadlo, katarze nenastala a vše skončilo.
Půlka diváků začne jásat, jak technicky dokonale je film proveden (a má filosofický přesah, ou yeah!) a jaký je Scott stále skvělý režisér. Druhá půlka bude především přemýšlet o tom, jestli to bylo myšleno vážně.

Scott poslední roky netočil zrovna klenoty a Robin Hood, kde hrdina odrazí francouzskou námořní invazi, už byl za hranicí licencované hlouposti. Přesto jsme předpokládali, že návrat režiséra Vetřelce a Blade Runnera ke sci-fi žánru bude jiná liga. Až zpětně si alespoň já uvědomuji, jak naivní jsme byli.
Prometheus je režijně velmi zvládnutý, o tom není sporu, jako každý Scottův snímek. Atmosféra zprvu roste a po celou dobu vše "vypadá", jak má. Problém nastává, když věnujeme pozornost i tomu, co se na plátně děje.
Nevybavuji si hloupější scénář u mainstreamového filmu za hodně dlouhou dobu. Včetně těch, s nimiž pracují Michael Bay a Roland Emmerich. Odmítám proto většinový hlas, který podle prvních reakcí povětšinou recenzentů tvrdí: "Hloupé, ano, ale dost dobře natočené, aby to šlo vnímat nadprůměrně." Nemyslím si, že lze Promethea vnímat nadprůměrně, pokud záměrně nesnížíme laťku. A to pak jen přejmenováváme "průměrnost" na "nadprůměrnost, ale".

Přemýšlím, jak popsat nesmyslnost zobrazovaných "věcí", abyste mi věřili i bez spoilerování. Skutečně jen velmi těžko ze sebe soukám, jak komplexní pocit, promiňte mi ten výraz, debility sálá z každé scény. Tím patrnější, čím méně ovládá Scott svou touhu pouštět se do filosofických debat, které při vší načančané okatosti pobaví jako máloco.
V důsledku jejich přítomnosti se asi někteří intelektuálové budou pouštět do interpretací a budou nakonec vrnět blahem, že jim dává Ridley možnost aplikovat nastudovaný mýtus stvoření. Mně ale celé pátrání po našem původu přišlo spíš kouzelně naivně nepatřičné. Asi jako osobní zpověď Eda Wooda v Glen or Glenda. Navíc si myslím, že poházené chytré myšlenky nespasí hloupý snímek, stejně jako vynikající jahodový džem neudělá ze školního guláše delikatesu.

Všechna vyřčená slova kritiky se mi prohlašují jen velmi těžce. V první řadě kvůli vynikající trojici herců v čele, kteří, chudáci, vydávají jen to nejlepší ze sebe. Ale i kvůli Scottově režii, ta sama o sobě rozhodně není špatná a nepochybuji o tom, že by zřejmě mohla dát vzniknout ještě alespoň jedné vydařené podívané. Jenže dokud za Scottovou režií stojí sám Scott, nejspíš to nebude tak růžové.
Magická formule "forma zvítězila nad obsahem" selhává ze samotné podstaty - jakkoli "forma" nezapomíná upozorňovat na svou preciznost, zároveň nedokáže odpoutat pozornost od děr v ději.
Vlastně právě dokonalá "forma" dělá Promethea ještě nesnesitelnějším, protože představa tvůrců o vlastní bezchybnosti, hlubokomyslnosti a chytrosti tím spíš podtrhává bezbřehou bezradnost příběhu. Takhle to dopadá, když si áčkový režisér nevšimne, že oživuje béčkový scénář.

Pak totiž dochází k bizarním situacím, třeba že zadržujete smích při scéně, v níž si hrdinka rve z těla pupeční šňůru, obléká skafandr a vyráží zachránit svět. Nebo že několik postav heroicky obětuje své životy, aniž chápeme, co je k tomu vede. Nebo že nejzajímavější postava (Fassbender) tak dlouho předstírá, že se vyvíjí a cloumají s ní démoni, až na to nakonec zcela zapomene a její konání vyhnije do prázdna (možná největší hřích filmu). Nebo že v nejvyhrocenější situaci, kdy musí každý každého nenávidět a chtít zabít, přijde zatmívačka, po které se najednou vše nevysvětlitelně vrátí do starých kolejí. Nechme ale toho, už se skutečně blížím ke spoilerům a každá výtka dá navíc vzpomenout na deset na ni navazujících.

PS: Děj se očividně odehrává ve světě vetřelců, ale zcela postrádá jemu vlastní feeling. Pokud si chcete před premiérou připomenout starší díly, udělejte to, ale ne kvůli pochopení děje - to není nutné. Udělejte to, protože všechny (i čtyřka!) díly vetřelčí série jsou prostě lepší filmy. Srovnávání s nimi každopádně Prometheovi jen zbytečně škodí.

PPS: Nemyslím si, že by mohla snímku pomoct režisérská verze. Zdaleka ne tak, jak pomohla třeba Království nebeskému. Nesmysl je zakořeněn na tolika úrovních, ve veškerém chování všech postav a ve všech zvratech, že dvacet přidaných minut s tím moc nezmůže.