Charlie Holloway: Kapitáne, instruujte průzkumný tým, aby se připravil a dostavil za námi do přetlakové komory.
kapitán Janek: Slunce bude svítit už jen šest hodin. Proč to nenecháte na ráno?
Charlie Holloway: Ne, ne, ne. Jsou Vánoce, kapitáne. A já si chci otevřít dárky.

Charlie Holloway: Chtěli jsme se setkat se svými stvořiteli. Získat nějaké odpovědi. Třeba proč nás vůbec stvořili.
David: Proč si myslíte, že lidé vytvořili mě?
Charlie Holloway: Asi proto, že jsme mohli?
David: Dokážete si představit, jaké by bylo pro vás, kdybyste slyšel takovou odpověď od vašeho stvořitele?
Charlie Holloway: Takže je asi dobře, že ty zklamaný být neumíš.

kapitán Janek: Poslyš, jestli si chceš vrznout, tak fakticky nemusíš předstírat, že tě zajímá scan nějaký pyramidy. Stačí prostě říct: "Chtěla bych si trochu užít."
Meredith Vickers: To bych mohla. Jo, to bych mohla říct. Ale pak by nedávalo smysl, proč bych letěla pět set miliónů mil pryč od všech chlapů na Zemi, kdybych si chtěla vrznout. Nebo jo?
kapitán Janek: Hej, Vickersová. Říkal jsem si, nejsi náhodou robot?
Meredith Vickers: U mě v pokoji. Za deset minut.