RECENZE FILMU

Martin Scorsese nepatří mezi režiséry, od kterých by nám stačily dobré filmy. Nemůžeme odejít z kina a říct si: "Jo, bylo to moc pěkný." Jeho snímek nás má strhnout, zaujmout. Nějaký čas bychom ho neměli dostat z hlavy. Takového máme Martyho v mysli - jeho vrcholy jako Taxikář, Poslední pokušení Krista nebo Zuřící býk. Poslední dobou se mu už ale tento pocit navozovat nedařilo. A pokud ano, ne v takové míře, jako tomu bylo dřív. I když osobně považuji Letce i Gangy New Yorku za velmi dobré kousky, je to už jiná liga než práce režiséra píšícího dějiny filmu. To samé Departed. V tuto chvíli přichází Shutter Island. Snímek jiný než většina jeho filmografie. Přestože je velmi dobrý, platí, že už to není, co to bývalo.

To jsou ale značně nepatřičné myšlenky. Filmaři jako Scorsese už to zkrátka nemají jednoduché. I jejich výbornému filmu hrozí odmítnutí. Nejspíš i proto se ohlasy na Shutter Island různí od opětovného opěvování, až po (bohužel) většinové poplácání Martyho po zádech se slovy: "Pěkný, ale chtěl jsem víc." Shutter Island skutečně "není ono", pokud ho porovnáváme s režisérovými největšími kousky. Pokud ho naopak porovnáme s výtvory ostatních filmařů, které jsme v poslední době měli šanci vidět, nemá se rozhodně zač stydět. Je to atmosférou nabité dílo, které vyděsí, zaujme a člověka si získá.

Sledujeme příběh US Marshalla Teddyho Danielse, když přijíždí na tajuplnou psychiatrickou léčebnu na Shutter Islandu vyšetřit zmizení šílené vražedkyně. Aby to ale neměl tak jednoduché, sám trpí ztrátou ženy, kterou upálil jiný pacient léčebny. Brzy zjišťujeme, že sám to v hlavě nemá úplně v pořádku a čím víc se ponořuje do tajů klaustrofobického ústavu, tím víc je hrdina messed up.
Všichni jsou podezřelí - co se stane dál... neodhadnutelné. A všemu kraluje velmi chytrý zvrat, jenž naruby obrátí 90% toho, co jsme považovali za důležité, na co jsme během vypravování dávali pozor. Zvrat hodný srovnání s Šestým smyslem nebo Mementem. I díky němu jsem se hned po skončení těšil, až si film pustím znovu a budu moct vnímat všechny více či méně nápadné stopy, které k němu vedly. I když je tento zvrat poměrně kontroverzní a rozhodně je to velké pokoušení naší trpělivosti, mně samotnému se tato myšlenka velmi líbila už jen proto, že přidala Islandu zcela nový rozměr.

Scorsese ale celý děj nevystavěl jen na jeho rozuzlení, i když až po jeho odhalení to zapadne dohromady. Je možné, že kdo ho bude znát předem, snímek si užije ještě víc. Mnohem zásadnější je pro Ostrov jeho hutná atmosféra. Jsme na tom úplně stejně jako hlavní hrdina. Polovině věci nerozumíme. Nevíme, co je realita a co iluze. Vše je jen velké neznámo. Až hororové vyznění (místy připomínající Mys hrůzy) bez jediného odlehčení není huštěno, jak je tomu ve filmech běžné, směrem ke konci, ale pomalu odkapává v rovnoměrných dávkách už od samého začátku, čímž naplňuje nádobu našeho zájmu až po okraj. Jak děj postupuje, jsme čím dál nervóznější, neklidnější a zmatenější. Stejně jako náš hrdina.

Scorsese skutečně mistrovsky využil možností "pokleslého" žánru maximálně. Jeho záměr složit poctu mysteriózním detektivkám padesátých let funguje v tomto ohledu skvěle. Stejně jako všechny ostatní aspekty. Marty opět výtečně využívá hereckého osazenstva v čele s už dávno ne sladkým Leem DiCapriem. Moc dobře ví, proč s ním natáčí už čtvrtý film - Leo hrát umí a jeho pološílený detektiv je zahraný nejlépe, jak snad mohl, a DiCapriovi se vážně podařilo mě přesvědčit, že nikdo jiný by tuto roli ztvárnit nemohl. Krom Leonarda ale fungují i všichni ostatní. Není nikdo, kdo by tu hrál jinak než skvěle. Opět se jednou daří vtáhnout člověka do děje a naprosto mu vnutit svůj svět. A k tomu jsou špičkoví herci jistě potřeba - tady jich je víc než dost.

Aby to ale nebyla jen óda na velkého režiséra a jeho další majstrštyk, Shutter Island má své mušky. Nevadí mi ani tolik zmiňovaná lineárnost - Scorseseho filmy byly do jisté míry lineární vždy. Tady onu jednotvárnost navíc boří finální twist. Děj se ale chvílemi zdá maličko zdlouhavý. Ne že by to vadilo nějak zásadně, rozhodně bych nemohl jmenovat část filmu, která by potřebovala zkrátit, ale z celku jsem měl dojem, že byl o něco delší, než je nezbytně nutné. A to mě prosím Letec nenudil jedinou vteřinu! Trochu mi možná vadilo, a jistě se tomu někdo, kdo film viděl, může divit, že Scorsese se svým zvratem bál dát divákovi facku. Je ostatně už tak dost za vlasy přitažený, tak nechápu, proč to nepodtrhl víc. Asi se bál, aby nebyl za nějakého "šarlatána", co chce primárně šokovat, ale mě pozvolné a opatrné sdělení pointy docela mrzelo.

Jinak si ale na Shutter Island nemůžu stěžovat. Něco takového tu už dlouho chybělo, a přestože Martyho tužka, kterou se zapisoval do učebnic filmu, je už zřejmě dávno vypsaná, stále si dokáže získat (určitě nejen) můj divácký zájem. Když k tomu všemu přidáme jeho typicky jedinečnou vizuální stránku, které se nedokážu nabažit nikdy, a tajuplnou, i když samostatně nevýraznou hudbu, máme tu na závěr hlavní myšlenku, kterou jsem si z filmu odnesl: "Jo, bylo to moc pěkný." Někdy i to může ke spokojenosti stačit.