RECENZE FILMU

Současné filmové sucho má jednu výhodu, a sice nabízí prostor i pro "podpultovky". Jako jsme se minule zabývali intelektuálně stimulujícím dokumentem Wernera Herzoga, nyní se podíváme na Project X, který byl nakonec stažen z české distribuce. Ten naopak patří mezi filmy, jež máme tendenci nesnášet už jen z principu. Neoriginální forma, otravný námět a nesnesitelnou image mu nikdo neodpáře.

Thomas (Thomas Mann) je loser a jeho naopak velmi populární kámoš Costa (Oliver Cooper) se mu rozhodne uspořádat epickou narozeninovou oslavu, aby z něj udělal školní hvězdu. Samozřejmě u Thomase doma, zatímco jsou rodiče pryč. Motá se okolo nich ještě JB (Jonathan Daniel Brown), zřejmě proto, že obtloustlí podivíni musejí dnes být v každé komedii, a jakýsi goth kluk s kamerou (Dax Flame), který vše natáčí. Film je pak povětšinou sestříhán z těchto "autentických" záběrů.
Party časově zabírající 80 % filmu se začne velmi rychle vymykat z rukou, rodinný porcelán bere za své, sousedi se bouří, "ochranka" upadá do deprese, stejně tak sám Thomas. Pak se všichni opijí, zfetují, pozvrací a jede se nanovo. Na dvorku jsou stovky lidí, v domě zrovna tak, auto skončí v bazénu, pes se proletí noční oblohou... Co vám budu povídat, prostě běžná americká party.

"Subžánr" found-footage filmů se zatím týkal výlučně hororů (nebo si alespoň žádnou výjimku nepamatuju, kdyžtak mě opravte). A ne, už to nebylo zajímavé. Letos ale jako blesk z čistého nebe přišla debutantská Kronika, která se povedla tak, jak jen mohla. Dokázala, že na první pohled okoukaný formát má co nabídnout.
Prakticky současně s ní atakoval kina komediální found-footage Project X, jenž už nepřekvapil tak mile, ale uznávám, že je to vlastně nefér vůči němu.
Project X nemá problém s plněním slibů. Gradace funguje na jedničku a právě záběry "domácí kamery" dodávají šmrnc. Přítomnost kameramana v ději navíc působí nuceně jen v několika málo scénách. Herci jsou i při debilitě svých postav "v pohodě" a vše odsýpá bez zásadních zaškobrtnutí.
Navíc je svým způsobem sympatické, že příběh nenese absolutně žádné poselství a říká jen: "Jděte do toho, když to stojí za to." V dnešní hyperkorektní době to můžeme považovat za odvahu.

Průběh pařby je nemálo nadsazený i na americké poměry, pro nás v klidné české zemičce jde ale o vyloženě bizarní a nepředstavitelnou událost z jiné dimenze. Zatímco ze zkušenosti vím, že dostatečný problém představují vysklené dveře, politá zeď nebo rozbitý lustr, zde se demoluje zcela automaticky a nepochopitelně dlouho z toho má každý srandu, že se to "nějak spraví" a už jen představa takové akce byť nezahnané do extrému působí přehnaně. Nebo vy byste si troufli pozvat domů přes zákaz rodičů padesát cizích lidí? A nezastavit, ani když se počet zdesetinásobí?
Pro nás tím snímek získává autory neplánovaný rozměr, protože si ho na rozdíl od Američanů nedokážeme dosadit do reálného života a musíme se jen divit od začátku do konce, co se to vlastně děje a jak je možné, že se to děje. Podotýkám, že to nemyslím jako zápor, pouze konstatuji, že už sama "americká party" je pro nás dost nerealizovatelný, vzdálený pojem, takže Project X se stává něčím víc než jen WTF.

Pak jsou tu ale prvky zakořeněné už v samotném námětu, třeba že sledovat partu sedmnáctiletých amerických blbečků demolujících sousedství zkrátka není úplně synonymum k "film, který stojí za to vidět". Hrdinové (i když je hrají sympatičtí a velmi přirození herci) jsou idioti na facku a vůbec je to celé takové hloupé a "nízké".
Jsou to v podstatě neopodstatněné poznámky, protože Project X zkrátka nemohl být jiný a vytýkat mu podobné pravdy může právem vyvolat otázku: "Proč jsi na to teda koukal?" Takže ano, uznávám, že pro své cílové publikum může jít o celkem pochopitelnou volbu, ale na druhou stranu se sluší podotknout, že pravděpodobnost, že do něj patříte, není velká.