Meresjevovo putování je legendární a tak nějak jsem očekával, že mu bude věnován celý film. Ve skutečnosti se jím zabývá jen asi dvacet minut a zbytek se zaměřuje na přesvědčování hrdiny, aby nerezignoval na svůj tragický osud, následně invalidově snaze zapojit se znovu do válečných aktivit, přičemž byrokratické překážky na své cestě překonává nejen svým obdivuhodným úsilím, ale i univerzální magickou formulkou „Ale já jsem sovětský člověk“. Ano, číší z toho propaganda už jen proto, že nejkladnější postavou není sám hrdina, ale politický komisař, se kterým se seznámí v nemocnici, ovšem to je u filmu, který vznikl tak brzy po válce vcelku omluvitelné, obzvlášť když propaganda nepřesahuje mez jako u jiných válečných či raně poválečných filmů (viz. německý film o letcích Stukas).