GOLDIE FILM

Christopher Nolan patří mezi nejuznávanější režiséry dneška u filmových "fanboys". Už to zašlo až za hranu, kdy bych to spíš nazval přeceňováním. Jsou mu přiznávány schopnosti, které až tak neovládá, a jeho dílu vlastnosti, jimiž dvakrát neoplývá. Přesto i já mám charismaticky a přesvědčivě působícího Brita svým způsobem rád, jeho jméno jistě zaručuje nadprůměrný zážitek, to nemá smysl popírat. Takže přestože ve zbytku textu jeho auru možná trochu zpochybňuji, připomínám, že jde o skvělého a vlastně nenahraditelného režiséra.

Do sekce goldies jsem se rozhodl uvést jeho nejlepší dílo, kterým by mohlo být buď svěží Memento, nebo naopak úchvatně konstruovaný a sebejistý, i když poněkud chladný Dokonalý trik. Vzhledem k směřování Chrisovy tvorby bude asi rozumné vybrat mladší kousek, protože zatím představuje vrchol Nolanova snažení nabídnout dokonalou hru s filmovým vyprávěním, v jehož rozvíjení bude jistě pokračovat i v budoucnu.
Právě to Nolanovy snímky spojuje - práce s filmovou narací se zdá být tím, o co jeví největší zájem a své dílo konstruuje právě tak, aby mu umožňovalo co nejčistší hrátky s vrstvami děje. Proto nevadí, že nenabízí silné charaktery a nikdy není osobní - jeho snímky fungují výhradně coby precizní celky.
Počátek mě zklamal v tom, že oproti Dokonalému triku je rozhodně krokem zpět. Do té doby Nolanovy ambice stoupaly. Memento bylo jednoduchou kriminálkou, kterou jediná režijní a scenáristická myšlenka doslova obrátila na ruby. Nebylo to extra složité, ale rozhodně to bylo extra efektní. Pak Nolan zkoušel tvořit neustále komplexnější díla až do Počátku, o němž opět platí, že jedna efektní myšlenka ozvláštňuje jinak veskrze klasický film. A Temný rytíř povstal už se stal ve svém pokusu o nejkomplexnější, ale stále masově pochopitelný blockbuster všech dob jen změtí zkratek.

Proto si tím víc cením Dokonalého triku, zřejmě představujícímu vrchol toho, kam bude Nolan coby režisér ochotný a schopný zajít, zkrátka vrchol chytrého mainstreamu. Pouze a jen v Dokonalém triku jsem se z celé Nolanovy tvorby dokázal ztratit a při dalších zhlédnutích objevoval nová zákoutí děje. To kousky jako Memento, Počátek či netopýří trilogie neumožňují. Respektive: jejich fanoušci to tvrdí, ale já opravdu nechápu, jak se dá ztratit a nalézat v tak jasném a v rámci příběhu neustále vysvětlovaném konceptu, jako je ten Počátku.
Dokonalý trik oproti tomu nabízí rafinovanou hru, kdy dva znepřátelení eskamotéři konce devatenáctého století v rámci vzpomínek a deníků prožívají celou svou kariéru znovu a pro nás coby diváky není vždy snadné udržet v povědomí, kdo právě čte čí deník a kde se nachází. Když k tomu připočteme nadpřirozené prvky rozdrobující naši jistotu, co všechno je ve zdejším světě možné, dostáváme se ke krásnému pocitu neznámého a neodhadnutelného vývoje. Nolan nás má zcela ve své moci a pouze on určuje, co se může nadále stát.

Trik dokonale kombinuje námět, filmařský přístup i vývoj děje. Vše k sobě bez zaváhání pasuje, zároveň se doplňuje a jakákoliv změna jakoby tu rovnováhu mohla jedině narušit. Přelom předminulého a minulého století byla nečitelná doba plná těžko sledovaného pokroku. Posouvaly se hranice možného, dnes samozřejmé bylo včera sci-fi. Kde jinde by se měl odehrávat souboj nenaplnitelných ambicí dvou "kouzelníků", kteří chtějí ovládat davy a vysloužit si jejich potlesk? Kouzelníků, kteří se ale ve své době ztrácejí stejně jako kdokoliv jiný? Věda totiž nahradila nadpřirozeno a co oni jen předstírají, jiní uvádějí ve skutečnost.
Setkal jsem se s tvrzením, že nadpřirozeno poněkud kazí zážitek, že závěr se tím degraduje. Ve skutečnosti však právě závěrečné rozuzlení přibližuje nás jako diváky do kůže obyvatel devatenáctého století, kteří se svědky naplnění neuskutečnitelných vizí opravdu stávali.

Obecně mě mrzí, jakým směrem se Nolan vydal nadále. Zhlédl se ve velkých rozpočtech a drahých efektech, ačkoliv to jeho filmy nepotřebují. Vše vysokorozpočtové v Počátku a vlastně i jeho pojetí Batmana jen brzdí příběh a nikdy mě nepřestane provokovat představa, o kolik lepší by Inception mohlo být, kdyby následovalo původní koncept nízkorozpočtové kriminálky.
Dokonalý trik stál 40 milionů, což není málo, ale rozhodně to není mnoho. Rozpočet se daří maximálně využit, zároveň však platí, že by nebyl potřeba ani dolar navíc. Kdyby Nolan dostal dalších sto milionů a pokusil by se je uplatnit, snímek by tím zcela rozbil - a právě to se stalo u Počátku a Batmanů.
Právě Trik navíc Nolana coby režiséra nejlépe vystihuje - i on zvládá oblafnout své publikum pomocí jednoduchých, ale s chladnou logikou připravovaných triků, jimiž se chceme nechat oblbnout, protože se tím bavíme.

Že okolo Nolana vznikl kult génia, co vyvede mainstream z bludného kruhu, asi dává smysl, ale jde jen o další iluzi. Mainstream nikam neposune, stal se jeho pevnou součástí a s gustem využívá možností, které mu poskytuje. Skutečný motiv chtít něco měnit nemá, současný stav hraje přesně v jeho prospěch. Odpovídá dnešní poptávce mladé generace odkojené internetem, která nabyla díky svobodnému a nekončícímu přísunu informací představu, že je tou nejchytřejší vůbec a potřebuje se srocovat okolo chytrých blockbusterů, aby si to dokázala.
Nolan pak takové blockbustery předkládá - blockbustery, u nichž máme pocit, že s jejich oceněním automaticky stoupá naše IQ. Přitom se mi zdá, že čím jednodušší film Nolan natočí, tím spíš tento status získává.
Dokonalý trik je v tomto ohledu výjimka potvrzující pravidlo. Méně čitelný, opět ale jasný řád, zahrnující větší komplikovanost než jakýkoliv další režisérův počin. Přesto o něm platí to samé - jde o poměrně chladný konstrukt, jehož cílem je především působit co nejchytřeji. Z Nolanovy tvorby se mu to rozhodně daří nejlépe.