GOLDIE FILM

V sekci goldies se věnujeme významným filmům, jež ovlivnily kinematografii a vlastně i nás, kteří jsme je viděli, nějakým způsobem definují dobu a nebo jsou prostě natolik "fajn", že tu nesmí chybět. A Predátor, ač se tak zprvu nezdá, splňuje všechny tyto podmínky. To hlavně proto, že osmdesátá léta minulého století jsou dost možná nejvíc "cool" epocha v historii lidstva... Proto je taková i kinematografie oné doby.

Naprostý výtažek osmdesátek sálá z každé minuty tohoto sci-fi nářezu. Režisér McTiernan míchá koktejl brutální akce, sci-fi, hororu a fetiše do dokonalých masek nezaměnitelným způsobem, kterým se trvale zapsal do povědomí. Všemu kraluje Arnold Schwarzenegger v té nejlepší formě, jehož dokonalá angličtina by se měla vyučovat na školách. Hlášky, krev a strach se skvěle doplňují. Jako každý (čtěte většina) film této doby a tohoto žánru je Predátor samozřejmě silně "klučičí" záležitost, což ale rozhodně neznamená, že by se měl líbit jen mužům, nebo že bychom ho za to měli odsuzovat. Jen je třeba počítat s tou krásnou naivitou nekonečných zásobníků a hrdinů, kteří v zápalu akce prostě nemají čas krvácet...

Příběh tajemného vesmírného lovce má z osmdesátých let to nejlepší, ale překvapivě se vyhýbá tomu špatnému. Zcela chybí typická uspěchanost a zkratkovitost. Budování napětí a tajemna přitom akci a hláškám nijak nestojí v cestě a bez jediného kompromisu vzniká plynulé pojítko mezi Vetřelcem a Komandem. A jakkoli na filmovém plátně cesty "mezi" nemám rád, někdy z nich skutečně může vzniknout něco zcela nadprůměrného. Podařilo se to skutečně maximálně, protože nevím, že by některá z oněch složek snad nefungovala. Zatímco dole na zemi pobíhá Arnie s bezbolestnou, v korunách číhá neznámý lovec, který si svou totožnost šetří až na úplný závěr - jeho zrak citlivý na teplo, jenž je první polovinu stopáže jedinou nápovědou, že nesledujeme klasickou střílečku, už je dnes pověstný.

O masce predátora samotného se jako o bezchybném bonbónku jistě netřeba nějak zvlášť rozepisovat. Ten ksicht je prostě k nezaplacení. Tak nadčasový design, jaký dal dohromady legendární Stan Winston (s malou pomocí jistého Jamese Camerona), se vidí jen málokdy a není divu, že si ho diváci zamilovali tenkrát... a že si ho nová generace ráda připomíná i nadále, přestože se vlastně nepodařilo vybudovat funkční sérii. Na rozdíl od úspěšnějšího vetřelčího konkurenta má totiž Predátor stále jen jeden obecně uznávaný díl (ačkoli dvojka sama si podle mě tak ostrou kritiku nezaslouží). Predátor svůj úspěch nikdy nezopakoval a i když nedávný remake ostudu nedělá, jen těžko si vybuduje pověst srovnatelnou s jedničkou.

To ale nijak nevadí, protože prvního Predátora nám přeci nikdo neodpáře. Pořád nám bude dělat radost, bavit nás a tak trochu i děsit. (Tady se sluší zmínit, že verze, kterou vysílají české televizní stanice, je cenzurovaná!) Připomínka časů, kdy filmy byly jen o čistém testosteronu, si jistě zaslouží své umístění ve dvoraně slávy, protože kvality už obhájil několikrát. Proč bychom ohrnovali nos nad filmem, který se vydal cestou zábavy tak upřímné a od srdce natočené, až se z ní stala nezaměnitelná kvalita. I takhle může vypadat filmová klasika. Může být špinavá a od krve.