RECENZE FILMU

Precious. Černý kůň letošních Oscarů. Nenápadný snímek, o kterém každý filmový fanoušek ví, ale málokdo ho vlastně viděl. Projekt vyhlížející jako jasný tah na získání ocenění. Plakáty s obézní černoškou opravdu viděl leckdo, ale sám film upřímně zajímá jen málokoho, alespoň u nás. Já jsem nebyl výjimkou. Existenční drama otylé američanky mě skutečně zajímalo pramálo, ovšem po zhlédnutí můžu říct, že na rozdíl od takového Hurt Lockeru mi Precious: Based on the Novel Push by Sapphire skutečně něco dalo.

Sám si úplně nejsem jistý, co vlastně to poučení z filmu je. Snad, že život je vzácný, že se k sobě máme chovat hezky... zní to asi strašně klišoidně, ale z příběhu samotného to vyznívá tak samozřejmě a upřímně, že "jednoduchost" poselství vůbec nevadí. Všechna ta naivita je totiž vyvážena neuvěřitelnou a do extrému zahnanou brutalitou. Něco tak tíživého a znepokojivého jsem neviděl od Requiem za sen. Děj totiž sází v podstatě na to samé, co Aronofkého majstrštyk - co nejnegativněji a nejděsivěji zobrazit situaci, před kterou se scénárista a režisér snaží varovat. A jakkoli vykalkulovaný produkt to z Precious dělá, musím tvůrcům nechat, že výsledek je vcelku silné dílo.

Sledujeme příběh šestnáctileté dívky Precious, která už podruhé otěhotněla poté, co byla znásilněna vlastním otcem. Místo aby se jí její matka zastala a byla jí oporou, ji obviňuje z odloudění partnera a dělá jí ze života skutečné peklo. Psychické a fyzické týrání je na každodenním pořádku a Precious je skutečně na dně. Jediné, co jí nakonec drží při životě, je škola, do které právě začala chodit, její učitelka a její co nevidět narozené dítě. A občas trocha fantazie. Do příběhu je vpleteno množství dalších tíživých témat. Obezita, rasizmus, sociální systém USA, práva homosexuálů, postižené dítě, negramotnost. Přese všechno se ale nejvíc věnuje vztahu dcery a matky, který je v tomhle případě nejzkaženější, jaký být může. Jak už je teď asi jasné, nejedná se o pohádku na dobrou noc.

Je to spíše skutečně divácky náročné dílo (ne ve smyslu pochopení, ale vstřebání), které vám bude nějakou dobu ležet v žaludku. Naštěstí na množství problémů režisér Lee Daniels nespoléhá jako na jediné lákadlo a nezapomíná i na vizuální stránku. Několikrát nám předvádí zajímavé nápady s kamerou a střihem, takže audiovizuálně film vůbec není špatný. Černošská hudba a barevné ladění nejen, že vypadají dobře, ale skvěle podporují atmosféru. Například byt, kde Precious bydlí, je skutečná díra. Pořád je tu tmavo a neútulno - a to hlavně díky tomu, jak Daniels svůj film v postprodukci barevně sladil. I když někdy působí vizuál až moc klipově a přestylizovaně, nikdy to neruší a nebije do očí.

To, na čem ale film typu Precious musí stavět, jsou samozřejmě herecké výkony. Je skutečně pravda, že Gabourey Sidibe hraje dobře. Sice jen většinu času chodí po ulici a smutně kouká, takže jsem měl chvílemi pocit, že to zas tolik nevypovídá o jejím hereckém talentu, ale nakonec - roli zvládla výborně. Ten, kdo skutečně předvádí životní výkon, je ale Mo´Nique, která v roli Preciousiny matky opravdu válí. Možná je to i charakterem, který má ztvárnit, protože díky němu má jako jedna z mála postav možnost se předvést. Herečka sama nejspíš už nikdy něčeho podobného nedosáhne, což je ale samozřejmě vedlejší. Pointa vyzní hlavně díky ní. A to doslova, protože poslední čtvrthodina leží hlavně na jejích bedrech - a role tahouna filmu se ujímá znamenitě. Paula Patton je z hlavní trojce nejméně nápadná, ale je to nejspíš i menším prostorem, který její postava získala. Je nejjednodušší, vlastně předem daná a skutečně nás nemá čím překvapit. Všechny tři hlavní charaktery jsou ale v každém případě zvládnuty skvěle a film skutečně táhnou.

Precious je ale hlavně o příběhu, který nás má očividně poučit o mnoha věcech. Skutečně se mu to daří i přes místy okaté moralizování a přehánění. Je to pořád velmi silné. Problémy, na které film poukazuje, jsou jistě palčivé a obdivuhodné je, že je docení i ten, pro koho je život sexuálně zneužívané obézní těhotné černošky bez zázemí na hony vzdálený. To je na Precious tolik výjimečné. Velmi specifický a minimálně nám v Čechách velmi vzdálený problém rozebírá na základní emoce, které pochopí i nezúčastněný, díky čemuž má smysl. A neměli by tu být podobné filmy právě proto?