GOLDIE FILM

V tehdejším Německu narozený americký režisér William Wyler bezesporu platí za stálici Hollywoodu. Celovečerní filmové tvorbě, jež by stála za řeč i dnes, se věnoval konstantně zhruba od třicátých do konce šedesátých let dvacátého století. My jsme se kdysi dávno zabývali jeho snímkem Jezábel. Ta je v kontextu Wylerových pozdějších filmů mírně upozaděna, což je škoda. Přesto dnes jako protipól vybírám film ze snad nejúspěšnější režisérovy dekády, kterou představují padesátá léta minulého století. A tím vyvoleným snímkem není žádné jiné dílo než kouzelné, romantické Prázdniny v Římě s Audrey Hepburn a Gregory Peckem v hlavních rolích.

Prázdniny v Římě natočil William Wyler v roce 1953. V době velkých studiových filmů vyrazil se štábem do skutečného Říma, srdce Itálie, a snímku tak dodal punc opravdovosti a jisté dávky magičnosti. Wyler v Prázdninách v Římě citlivě zrežíroval velké hollywoodské hvězdy. Tedy abych byla přesnější – jednu hollywoodskou hvězdu díky Prázdninám teprve vytvořil. Tou hvězdou není nikdo jiný než Audrey Hepburn, která byla do té doby nepříliš známá herečka. Až zde dostala svou první příležitost, velkou hlavní roli. A my si dnes můžeme říkat „ještěže tak“. Ani se mi nechce pomyslet na to, jak by byla světová kinematografie bez Audrey chudá. Scénář k Prázdninám v Římě vytvořil mimo jiné scenárista a spisovatel Dalton Trumbo. Ten se však v době uvedení snímku nacházel na černé listině, proto byly jeho zásluhy uznány až za dlouhé desítky let. Nutno však říci, že právě scénář je jednou z deviz filmu. Jistě, Prázdniny v Římě jsou dílo komplexní a kvalitní ve všech ohledech, ale kvalitní scénář (potažmo nápad) je kvalitní scénář. Jakýsi první impuls pro to, aby mohlo vzniknout něco nevídaného.

Snímek je představován jako romantická komedie. Romantika je to nevšední a komedie není z těch, u nichž byste se za břicho popadali. Prázdniny v Římě jsou své, specifické a zmíněným žánrům dělají čest, byť nejsou jejich typickým představitelem. Příběh je vyprávěn citlivě. Nenásilnou formou nám představí princeznu Ann, a to tak, že si nebudete připadat jako ve vykonstruované a od reality odtržené pohádce, ale jako ve skutečnosti, jež je tak magická, že princezny v ní mají své nezastupitelné místo. Protipólem romantické Ann je novinář Joe Bradley. Do filmu vnáší zemitost a vše krásně vyvažuje. Přese všechno se může zdát, že Prázdniny v Římě jsou staromódní a sentimentální, i když čerpají také z nejlepších tradic amerických komedií – humor jim tedy rozhodně nechybí. Možná takové jsou, ale v nejlepším slova smyslu, chtělo by se říct.

Film je, jak jistě víte, situován do ulic Říma. Tam přijíždí na státní návštěvu princezna Ann, následnice trůnu smyšlené evropské země. Zjevně unavená vyčerpávajícím programem a svými povinnostmi budoucí vladařky se pomalu ukládá ke spánku. Aby se jí lépe spalo, lékař jí podá uklidňující prostředek. Než však začne působit, vydává se Ann tajně do nočních ulic Říma. Bloudí městem, vypadá přinejmenším jako opilá. Ráno se probudí v bytě novináře. Ten rychle pochopí, kdo je neznámá dívka zač. Cítí senzaci a profesní úspěch, rozhodne se proto Ann využít a spolu se svým kamarádem fotografem ji provází Římem a zároveň se snaží napsat skandální reportáž, která by mu zajistila zřejmě kardinální úspěch. Jenže se v něm hne svědomí. Do Ann se začíná zamilovávat a je mu jí líto. Ví, že by bylo nesprávné bezbrannou a oddanou dívku, která k němu navíc také něco cítí, takto využít. Jenže jak z tohoto kolotoče ven? A má vůbec tak nevyrovnaný vztah šanci na úspěch?

Audrey Hepburn a Gregory Peck představují poměrně nerovnocenné milence. Rozděluje je nejen jejich původ, ale i povahy. Anebo se protiklady přitahují? Na čas možná. Zatímco Ann je roztomilé, křehké, bezbranné a svým způsobem stále naivní dítě, přitom neskonale krásná, okouzlující a kvůli společenské roli i nutně dospělá dáma, je novinář Joe sice rovněž krásný a šarmantní muž, navenek ale chladný, vypočítavý, světácký. Zkrátka Američan. Jejich jednodenní pouť Římem je dobrodružná a neznám dívku, která by si nepřála ji zažít. Je o to intenzivnější, protože spolu s hlavními hrdiny cítíte, že asi nebude mít dlouhého trvání. Přes jemné počáteční oťukávání cítíte vášeň.

Prázdniny v Římě jsou filmem, který vás pohladí po duši. Získaly deset nominací na Oscara, tři proměnily a měly nejen kasovní úspěch. Audrey Hepburn, z níž vyrostla hvězda první velikosti, si díky nim prožila svůj americký sen a stala se reinkarnovanou Popelkou. Snímek je nenápadně dokonalý a s lehkostí natočený. Poctivá práce, povedený film. Až lituji, že dnes už se nic takového netočí a asi ani nenatočí. Naštěstí to kdysi dávno udělali jiní a my tak dodnes můžeme obdivovat jejich dílo.