Tak to vidím já...

Woody Allen se předávkoval sám sebou a ještě to drze přiznává. Tenhle film vypadá jako poslední zoufalý výkřik před tvůrčí krizí. Vzhledem k tomu, že znám všechny jeho dosavadní filmy a pak až ty evropské, nemůžu zatím říct, jestli ta krize přijde už příštím snímkem, nebo až některým z dalších (jen vím, že přijde, protože její dozvuky ne-li trvání jsou patrné dodnes), ale to teď není důležité. Zásadní je, že tenhle ještě relativně funkční kus začíná i dost střílet naprázdno mnohem zmatenějí než tomu bylo u Woodyho dosavadních kousků. Nejvíc mi vadí, že Allenova sebekritika nepůsobí upřímně. Něco jako: "Když si své umělecké neřesti nahlas přiznám, musíte mi je odpustit." Nemusíme.

Opět překvápko

Woody je tak geniální. Když jste viděli skoro třicet jeho filmů, už si říkáte, že vás snad ničím nemůže překvapit, že ho dokonale znáte. Jenže to je omyl. Pozor na Harryho je určitě jeden z těch jeho nejlepších filmů, viděla bych to tak na top 5. Herce opět vybral citlivě a skvěle, neskutečně promíchal postavy, jejich vztahy, realitu, představy, geniální dialogy a humor, zkrátka a dobře promíchal vše, kvůli čeho máme Woodyho tak rádi. Pozor na Harryho je pozoruhodný film, který nám má co říct, který stojí za to vidět.

Na tomhle filmu byla úplně nejlepší scéna v psychologické ordinaci Kirstie Alley: nejenže to byla parádní ukázka situačního humoru, ale Kirstie to opravdu zahrála nezapomenutelně. Souhlasím s názorem pode mnou: Woody má dar smixovat x postav najednou, a přitom se v tom neztratit - naopak udělat z toho jedno velké plus. Zvláště díky hereckým hvězdám, kterých je tady přímo požehnaně. Harry je tak určitě jeden z nejlepších Woodyho filmů. Takže prostě nemám moc co dodat: Woody patří k mým největším oblíbencům, protože jeho filmy jsou přehlídkou skvělých hereckých výkonů od skvělých hereckých hvězd a vždy se v nich najde několik scenáristických perel spočívajících v naprosto geniálním humoru. Jelikož točí jeden film za druhým, není úplně nesmyslné říci, že na něj prostě asi nikdo nemá.