RECENZE FILMU

Pouta. Citová? Nebo proslulé policejní „náramky“? Vlastenecká k rodné zemi? Ke své práci? Ať už název odkazuje k čemukoli z uvedených možností, jde především o film velice odvážný. Precizně vystavěný, natočený, zrežírovaný i vypravený, ale zároveň nepříliš „divácký“. Není zkrátka „user friendly“. A je to tak dobře.

Osmdesátá léta 20. století v Československu tu nejsou nostalgická, barvitá ani zábavná. Tohle nejsou Pelíšky, Zemský ráj to na pohled ani seriál Vyprávěj. Nenajdete tu veselé příběhy ze smutné doby či známé tváře v legračních účesech. Je to špinavá, depresivní a v zajetých kolejích fungující každodenní realita. Dokonce ani ty účesy nejsou k smíchu, ale prostě pěkně hnusné. V obsazení figurují spíše neokoukaní herci (až na Oldřicha Kaisera a možná Ivu Pazderkovou), jimž se maskérka rozhodně nepokoušela líčením zalichotit, a kteří do svých rolí sice typově dobře zapadnou, ale dokážou být i chameleónsky nejednoznační. Což je nutné, protože až na objekt fascinace hlavního hrdiny tu nenajdete žádné sympatické či dokonce kladné postavy. Nic není černobílé, tenhle thriller se pohybuje výhradně v odstínech šedi (popřípadě blátivé hnědi).

Příslušník tajné policie Antonín (Ondřej Malý) je zhnusen dobou, lidmi, prací, vztahy i sám sebou. V kulminačním bodě svého vzrůstajícího vzteku si všimne milenky jednoho ze sledovaných subjektů, která pro něj od této chvíle stojí mimo „to všechno“ a stává se jakýmsi symbolem, iluzí, touhou… Sám neví, ale jeho fascinace Klárou (Kristína Farkašová) je onou příslovečnou poslední kapkou, která vyvolá vzpouru nejen proti nepřátelům režimu nebo systému, ale proti všemu: zavedeným způsobům, konvencím, lidství, společenství, slušnosti. Má navíc represivní možnosti dané jeho povoláním, ale zdaleka překračuje i rámec svých pravomocí. To paradoxně ději dodává také humor (leč velmi černý), neboť Antonín přestává dodržovat jakákoli pravidla včetně společenských či konverzačních, a proto mnohé jeho repliky aspirují téměř na vtipné hlášky. Nejenže to však není postava, kterou byste si oblíbili – je to záporák v hlavní roli, s nímž se nemůžete ztotožnit nebo jej litovat (třeba za traumata v dětství, která by z něj udělala zrůdu v dospělosti). Není to ani psychopat s charismatem či inteligencí např. takového doktora Hannibala. Je zosobněním obyčejnosti, která opovrhuje vším včetně sebe sama, a tedy nemá co ztratit – snad to je na něm nejděsivější a film to plní houstnoucím napětím, které není nikdy zcela uvolněno katarzí. Když se pak konečně přiblíží k vytouženému prvnímu doteku se zbožňovanou dívkou, místo abychom mu to přáli, dělá se nám fyzicky nevolno.

Ani ostatní aktéři nejsou zrovna morálně bezúhonní. Když vynecháme estébáky (výborný Lukáš Latinák jako ten „hodný“ policajt z výslechové dvojky), undergroundový spisovatel (Luboš Veselý) si cení své práce natolik, že spolupracuje s tajnou policií, aby ji mohl dál provozovat a Kláru nechává vědomě napospas člověku, kterého považuje za vyšinutého i nebezpečného. Klářin milenec (Martin Finger) zase podvádí svou manželku, která kvůli jeho politickým postojům z lásky k němu už mnohé vytrpěla a zatají jí dokonce i možnost emigrace. Všichni jsou zkrátka nuceni fungovat v rámci systému - „tančit s ďáblem“ a toho, jak známo, nezmění, nýbrž on přetvoří je. Uprostřed téhle depresivní bandy v podstatě nemáte komu fandit, ale přesto neztratíte emocionální kontakt ani zájem o děj. Těsně před závěrem film sice trochu zvolňuje tempo a působí poněkud divadelně – postavy v jímavě nasvícených scénách odříkávají své monology – to je ale spíš věcí scénáře, režisérova ruka dokáže udržet kompaktnost vyprávění a dotáhnout ho do konce.

Co se týče podobnosti námětu s německými Životy těch druhých, Vratislav Šlajer ze společnosti Bionaut k ní poznamenal: „Naše postava je mnohem temnější a syrovější než její německý protipól. Chceme se pokusit o film nepřikrášlující, nekompromisní, v dobrém slova smyslu východoevropský. Chceme se ale současně vyvarovat pasti moralizovaní, odsuzování a plochého hodnocení „těch druhých“. Snad se nám to podaří.“ No, podařilo se. Co dodat?