RECENZE FILMU

Do kin se nám nedávno dostal snímek s poměrně mystickým názvem – „Potomci lidí“. Co to znamená? Invaze mimozemšťanů? Prudký technologický vzestup? Konec chudoby? Žádné války? To jsou přece všeobecné vyhlídky na slibnou vzdálenou budoucnost, které by se většina lidí ráda dožila. Tento film nám názorně předvede, že budoucí léta nemusí znamenat vůbec pokrok.

Tak nám aspoň ztvárnil blízkou budoucnost režisér Alfonso Cuarón (Mexická jízda). Představa 20-ti let dopředu se přece nezdá až tak nereálná. Vývoj postupuje závratným tempem a my si máme možnost každý den vybírat nejen z velkého množství technologických vymožeností, ale také sledujeme zdravotnický pokrok, který je čím dál blíže reálnému léčení zatím neléčitelných nemocí. Pokrok je obecně brán jako pozitivní, ale nemusí být od věci zamyslet se nad stinnou stránkou – dokážeme předvídat následky?

Už první pohled na svět v roce 2027 se zdá být poněkud nepřesný. Kde jsou ty čisté ulice a moderní budovy, které vídáváme pravidelně ve většine sci-fi filmech a seriálech? Zásobování filmy tohoto typu je čím dál větší, proto si už pod pojmem budoucnost většina z nás nepředstaví nic jiného, než zcela ideální společnost, létající vesmírné lodě, nulové znečištění ovzduší a někteří z nás mohou zvažovat i možnost existence bez peněz (pouze jako „služba společnosti“). Málokdo z nás si dokáže představit následky. Zde vidíme jeden a to poměrně zásadní - přestaly se rodit děti. To je jedna z hlavních příčin celosvětového chaosu, který vládne bez vyjímky v každém státě a každé zemi. Lidé se snaží emigrovat do sousedních států, což má ale za následek pouze obrovské množství imigrantských táborů, ve kterých se dá stále stěží přežít.

Theodore Faron (Clive Owen – Na Dotek, Sin City) je jeden z mála obyvatelů Anglie, kteří mají ještě práci. Při ranní kávě sleduje vraždu nejmladšího obyvatele planety a několik sekund poté, co se prodere ven z kavárny, slyší výbuch bomby, která mohla přece ještě před chvílí znamenat konec jeho utrpení. Radost ze života prakticky neexistuje a Theodor jen pasivně přihlíží okolnímu dění, protože myslet na budoucnost nemá prakticky smysl. Zvyšující se terorismus si s sebou nese velkou daň – militarizaci. Existuje v této „realitě“ ještě nějaká spravedlnost?

Takto nějak by asi Theodore přemítal ještě dlouho, pokud by nebyl v další moment s pytlem na hlavě převážen v kufru nákladního auta. Ano, únosy jsou přece na denním pořádku, proč se znepokojovat? Překvapení nastane po setkání s únoscem - bývalou přítelkyní Julian (Julianne Moore – Hodiny, Ostrovní zprávy) a brzy pochopí, že terorismus může být možná jediným nástrojem pro záchranu lidského života, ale třeba také celého světa...

Snímek je velmi reálným pohledem na svět, jak jej „ještě“ neznáme. Přes úvodní překvapení nad realitou (vše je jinak) se velmi rychle divák sblíží s hlavními představiteli filmu a začíná podívaná plná překvapení, zvratů a neuvěřitelných situací, které si jenom stěží dokážeme představit. Vytýkat filmu lze jen málo co. Základním kamenem je kvalitní příběh, který je následován dobrými hereckými výkony a výsledkem je povedený snímek, který ocení především náročnější diváci. Takových filmů je v poslední době málo a pokud se ještě rozhodujete, na co zajít do kina a máte plné zuby všelijakých možných i nemožných „akčně-komediálních re-maků“, tento film pro Vás bude zajímavou alternativou a zpestřením večera, u kterého nesmí chybět zdravý nadhled a pevné nervy.