Tento typ filmů (poetických, s ideologickou zápletkou) moc nevyhledávám, ale Pošťák mě zaujal příjemnou okouzlující atmosférou malého středomořského ostrůvku. A asi překvapivě vysokým počtem oskarových nominací - ať už proměněných nebo ne. Zkrátka rozhodl jsem se ho zhlédnout do konce. Hudba mě skutečně nadchla a nechal jsem se jí celých sto minut unášet, zároveň pozorně sledujíc příběh prostinkého ostýchavého listonoše a jeho idola básníka Nerudy. Srovnání s Forrestem Gumpem se u stydlivého Maria docela nabízí, jenže tam kde Forrestovi udělovaly cenné lekce celé plejády slavných osobností, tam si musí pošťák vystačit s jediným komunismem nasáklým poetou. A ona ta agitka kupodivu nevadí, filmu dodává toto utopistické snění nádech melancholie. Jak už jsem napsal, film stojí a padá na atmosféře, kterou utváří hudba, krásné básně a debaty hlavních hrdinů. Ano, je to zdlouhavé a při druhém zhlédnutí bych se už asi nudil, ale mé uznání si film zaslouží.