RECENZE FILMU

Sledovat kariéru M. Night Shyamalana je jako dívat se na některý z jeho filmů. Stejně jako u nich jsme svědky pořádného zvratu a zatím to vypadá i na šokující konec. Po výborném Vyvoleném a Šestém smyslu přišly vlažnější Znamení a Vesnice následované již vyloženě průměrně přijatou Ženou ve vodě. Pak se nás Night ještě naposledy pokusil přesvědčit Happeningem, ovšem po premiéře mu nezbylo, než jako spráskaný pes utéct k "nízkému" žánru fantasy pohádky. Tak strmý pád za jediné desetiletí snad ještě žádný režisér nezažil. Bohužel, dopracoval se tam právem.

Poslední vládce větru je totiž veskrze špatný a nudný "produkt", jenž si z fantasy posledních let zaslouží srovnávat jen (a psát to je mi stejně nepříjemné, jako vám o tom číst) s chudokrevným Eragonem nebo Narnií. Z televizního seriálu Shyamalan nedokázal vykřesat nic jiného než plytký příběh o klukovi, který se umí rvát a házet (vodní) fajrbóly. Příběh tak provařený, že o něm ani nejde mluvit jako o skutečném ději, je skutečně neuvěřitelnou ostudou kdysi velkého filmaře a já si pomalu uvědomuji, že nejde jen o slabší období. Naopak, z Shyamalana se vyklubal One Hit Wonder, jenž už kinematografii zcela očividně nemá co nabídnout (a to mě bolí napsat ještě o něco víc).

Nezáživnost skutečně sálá z každé minuty a pokud doufáte alespoň v pěkný vizuál, který by nám, když už nic, namazal trochu toho medu kolem pusy, tak bohužel ani v tomhle ohledu nestojí Airbender za zmínku. Rádoby-chytrá rádoby-filosofie se formuje jen v ukecanou a převážnělou nudu, která si o sobě TAK moc myslí, že není schopná cokoli sdělit. Přestože dost možná se jedná o "poctivý kus filmařiny", míjí se účinkem stejně jako bezchybně uvařená smaženice podávaná alergikovi. Je to prostě zbytečná snaha. Na Nighta se teď relativně neprávem strhne kritika coby na režiséra, přestože mnohem spíš si zaslouží dostat přes prsty za ten zcela odfláknutý scénář. S tímhle materiálem by totiž nenatočil zajímavý snímek ani Stanley Kubrick.

Dnes již jednoduše nestačí sledovat desetiletého kluka provozujícího kung-fu, zvlášť pouhý půl rok poté, co malá Chloe Moretz za zvuku zremixovaných Banana Splits usekávala končetiny drogovým gangsterům. A nic jiného než nejasnou (a nenaplněnou) vizi pořádného finálového souboje Airbender nenabízí. Naprosté ignorování vykreslení charakterů, jejich motivací a emocí obecně, bych vyčetl i debutantovi, co teprve někomu s nominací na Oscara. Postavy jsou nám ukradené, jsou zcela ploché, nezajímavé. Je nám jedno, kdo chce co získat, kdo koho miluje, kdo koho nenávidí. Nic z toho není prezentováno s alespoň nějakým zápalem pro věc. (Jistě nejen) pro mě je skutečně nesnesitelné sledovat tuto šedivou a nenápaditou patlaninu a uvědomovat si, že ji má na svědomí tak nadějný tvůrce, jenž nám kdysi svými kousky tvrdil, že nás má na háku.

Měl jsem pocit, jako by film vznikal již se záměrem vlastní průměrnosti. Už jen proto, že mě nenapadá, co by na tom, proboha, mohlo někomu přijít zajímavé. Obsazení nevýrazných herců bez jakéhokoli charismatu připomíná Narnii a další castingové pohromy let minulých, navíc v kontrastu s přepáleným Devem Patelem, bohužel ne natolik schopným, aby utáhl tak nedefinovanou postavu, jakou ta jeho nepochybně je. Ani ne tak Noah Ringer coby samotný Avatar, ale sourozenecké duo doprovázející ho je vážně... nepovedené. Další herci nemají šanci, protože ostatní postavy jsou zcela okrajové, černobílé a nekomunikativní. Nějakou pořádnou atmosféru nedokáže navodit ani slušná hudba, jež sice neobsahuje nějaké zásadní motivy, ale kdyby bylo u čeho navodit epický pocit, tak by se to s těmito melodiemi možná i podařilo.

Jenže ono se těžko staví bez základů. Tupý scénář a formálně v pořádku, nicméně nenápaditá režie (z těch neustálých otravných a hlavně zbytečných zpomalovaček by se jeden zbláznil) nezmůžou ve fantasy o nic víc než v thrillerech. O Airbenderovi se skutečně těžko píše jinak než jako o naprostém osobním neúspěchu M. Night Shyamalana, protože to je nejsilnější myšlenka, jež vám ta devadesátiminutovka vloží do hlavy. Poslední vládce větru by byl každopádně stejně špatný, i kdyby ho neměl na svědomí tak uznávaný režisér. Jen by to tolik nebolelo.