jednorožec: Kůň? Já že jsem kůň?!

Hagard: Poslední! Já věděl, že je to ona!

jednorožec: To není pravda! Proč bych měl být poslední? Lovci se mýlí. Jenom proto, že dlouho neviděli jednorožce, neznamená, že nejsme. Co o nás vědí? Ještě se nastalo, aby byl svět bez jednorožců. Žijeme tu už věky. Jsme staří jako sám svět, jako měsíc. Mohou nás chytit, ulovit. Dokonce nás mohou zabít, opustíme-li svůj les, ale nemůžeme nebýt!

Moly Grue: Jsi bezcitná! Kdybys mu řekla jen jedno něžné slovo! Vždyť nechce nic, jen abys na něj trochu myslela!
Amalthea: Moly, kdo jsem? A proč jsem tady? Řekni mi, co vlastně dělám na tomhle podivném místě? Já... Věděla jsem to ještě nedávno, ale teď už to nevím.
Moly Grue: Jednorožce. Protože ty jsi ten poslední!

Schmendrick: Kouzlo staň se to, co chceš!

motýl: Můžeš najít ostatní, budeš-li statečný.

jednorožec: Musím je najít! A pak se k vám zase vrátím.

jednorožec: Já že jsem poslední jednorožec? Poslední?

Lir: Dobrý večer.
Amalthea: Kdopak jste?
Lir: Jsem Lir, princ Lir.
Amalthea: Lir? Princ Lir?
Lir: Ještě sníte, má paní.
Amalthea: Ale já pořád jenom sním. I tehdy, když nespím. A nemá to konce. Já... Nechci vás obtěžovat, můj princi.
Lir: Prosím, zůstaňte. Dvořil bych se váš ještě vroucněji.
Amalthea: Netrapte mě!
Lir: Přál bych si, abyste ode mne něco chtěla.
Amalthea: Zbavte mě snů! Zbavte mě vzpomínek, které přicházejí a odcházejí a přitomínají mi je!

Amalthea: Ne, bojím se svého lidského těla. Bojím se ho víc, než Rudého býka. Mám strach!