GOLDIE FILM

Režisér, kterého pravděpodobně ani neznáte, protože nenatočil příliš zapamatovatelných filmů. Dva ústřední herci, jež naopak díky snímku, o němž dnes bude řeč, znáte velice dobře. Jeden z nich, muž, točí dosud a na svém kontě má mnoho zajímavých kousků. Ona, ta druhá, se sice také sem tam v nějakém filmu objeví, ale sedí na ni charakteristika „herečka jednoho filmu“, neboť následující díla snad ani nestojí za řeč. Hudba, léto, láska. To všechno jsou atributy, které se spojují v Pomádě. Dnes se tedy vrhneme na jeden z kultovních holčičích filmů. Muzikál, jenž se hrál nejdříve v divadlech, patří k hojně reprízovaným snímkům na televizních stanicích po celém světě. Je to povinnost pro všechny dospívající dívky. A stejně jako u Hříšného tance bych mohla říci, že i nutná dávka nostalgie pro jejich matky.

Pomáda vznikla přesně v roce 1978, tedy devět let před zmíněným Hříšným tancem. Oba snímky jsou si v mnohém podobné. Spojuje je téma, záliba v hudbě, zpěvu a tanci, byť Hříšný tanec není muzikálem. Pomáda i Hříšný tanec se odehrávají v létě, protože to je doba, kdy jejich pozitivní vyznění a poselství vynikne úplně nejvíce. Samozřejmě nechybí láska, která se v podobných filmech prostě musí objevit, jinak by neměly ty správné grády. Dokonce i proměny mladé, naivní dívky, skoro ošklivého káčátka, chtělo by se říci, v ženu se dočkáme u obou děl. V Pomádě se navíc jedná o proměnu takřka v ženu vamp, femme fatale. Podobností je více než dost, přece jenom jedou Pomáda i Hříšný tanec podle stejného mustru a snaží se naplnit obdobná žánrová kritéria.

Snímek nás zavede na sklonek 50. let minulého století, konkrétně pak do Kalifornie. Ještě než ale oba hlavní hrdiny potkáme na tamější střední škole, setkáme se s nimi v průběhu letních prázdnin. Australanka Sandy je mladá, naivní dívka, což ještě podtrhují její hladké blonďaté mikádo i šaty, které nosí. Danny Zuko platí za sexy grázla, kterému ženy padají k nohám. I když se tak u moře nechoval, není divu, že se zalíbí také Sandy. Léto však končí a Sandy s Dannym se musejí rozejít. Danny po návratu svým kamarádům o žhavém letním románku barvitě vypráví. Jenže osud si s našimi postavami zahraje zajímavou hru. Sandy nastupuje na stejnou školu, na kterou chodí také Danny. Nic netušící novým spolužačkám vypráví o tom, co prožila v létě. Když se ti dva náhodou setkají tváří v tvář, nejsou schopni slova. Šok vidíme na obou stranách. Jenže mladinká Sandy nepasuje do Dannyho způsobu života a prezentace sama sebe. Najdou si k sobě opět cestu, nebo na sebe budou muset jednou provždy zapomenout, když jsou tak odlišní?

Děj Pomády je prostý a jednoduchý. U podobného žánru žádné překvapení. Dva naprosto rozdílní mladí lidé se do sebe zamilují, ale okolnosti jim ne vždy přejí. Pokud spolu chtějí být, musejí se změnit, jít do sebe a poprat se s osudem. Asi pochopíte, kam celý film směřuje a jak skončí. Přesto je zajímavé cestu hlavních hrdinů sledovat. Pomáda je totiž zábavná, plná nadupaných a nestárnoucích hitů, skvělých tanečních čísel, nezapomenutelné atmosféry a sympatických postav. Nechybí jí spád, který zaručují především rytmické písně. Finále jste schopni si užít, i když film vidíte poněkolikáté. Je totiž výborně vystupňované a přichází v pravý moment. Nedivím se, že se mnozí diváci do studentského prostředí v Americe 50. let tak rádi vracejí, a to stále dokola.

Sandy a Danny, dvě jména, která osamocená neznamenají nic, ale spolu jsou symbolem letní lásky a žhavého flirtu. Oba jsou součástí part. Danny je vůdcem rebelujících mladých mužů, Sandy se stává členkou dívčího klanu, jehož členky její uplynulé dobrodružství více než zajímá. Bez vedlejších postav, které nejsou jen křovím, ale samy prožívají své problémy i radosti, by se film neobešel. Zaprvé jsou vítanou součástí tanečních čísel, zadruhé posouvají děj dále spolu s hlavními hrdiny. Konfrontují je, zvědavě je zpovídají a oni nám prozrazují víc a víc...

Soundtrack Pomády obstojí i sám o sobě. Muzikálová klasika nabízí spoustu chytlavých hitů, z nichž i po letech dokážete zabroukat alespoň pár tónů. Písničky posouvající děj dále jsou to, na čem Pomáda stojí především, i když má i jiné kvality. A má i chyby, přiznejme si to. Chápu, že některým divákům se její bujarost, rozjuchanost, naivita a rýsující se kýčovitost líbit nebude. Jenže ona odlehčenost a pozitivita jsou právě tím, co Pomádu dělají Pomádou.

Pomádu kritici nechválili, spíše ji strhali. Diváci ale byli opačného názoru. A zub času tento snímek také prověřil. Obstál. Pomáda se stala nejvýdělečnějším americkým muzikálem všech dob. Za jejím komerčním úspěchem stojí i vynikající marketingová strategie, která ji doprovázela. Hodně se o ní mluvilo, písničky se v rádiích hrály dávno před uvedením a staly se z nich hity... Právě hudba si kromě herců zasloužila i několik nominací na Zlaté glóby a jednu nominaci na Oscara. Úspěch tvůrce nabudil. O několik let později vznikl druhý díl, ale už bez Johna Travolty a Olivie Newton-John. Je to však neskutečný brak, proto na něj raději zapomeňte a soustřeďte se jen na původní Pomádu. Tu jedinou a pravou.