Opět je tu další dílo, které je důkazem toho, že svá místa v žebříčcích nejoblíbenějších filmů historie staré filmy pod přívalem těch stále nových a nových automaticky neztrácejí. Poklad na Sierra Madre z roku 1948 se stále drží i přes prastarý černobílý obraz a nepříliš kvalitní zvukovou stopu. Je to ale paradoxně stáří tohoto filmu, které hraje v jeho úspěchu tak obrovskou roli. Když se Poklad na Sierra Madre prezentuje jako akční dobrodružný western, člověk si řekne, že půjde o lacinou ranou verzi Indiana Jonese nebo Larry Croft, jejíž dobrodružství při hledání pokladů omezují technologie doby. Právě proto vlastně ani tak nejde o zlato, které čeká na konci hromady přestřelek a bojů s nadpřirozenými bytostmi, jako spíš o to, co je tento drahý kov schopen udělat s lidmi jakékoliv počestnosti. O hamižnosti, podezřívavosti, pokrytectví a přátelství, které se lusknutím prstu mění v někdy až absurdní boj na život a na smrt. Někdy se v málu zkrátka skrývá více. Celý film je neuvěřitelně prostý, ale i v tom tkví jeho nevídaný úspěch. Tehdy se například nedalo sázet na přesvědčivost kulis a interiéry studií, proto se spoléhalo na výpravu (typickou pro westerny). V příběhu se nevymýšlí žádné složité zápletky, žádné velké zvraty. Hodně se sází na realitu, vývoj hlavních postav a sem tam nějakou tu přestřelku. Co ovšem trochu zamrzí, je hodně nezáživná atmosféra jak mexického prostředí, tak celého filmu. Není tu pomalu žádný checkpoint, který by se uchoval v paměti a kde by se dal film uspokojivě třeba jen pozastavit. Člověk je nucen dokoukat film až úplně do konce, aby si odnesl nějaké dojmy. Do jisté míry smířlivý konec, kde je zlo po zásluze potrestáno a ti dobří si uvědomí, že zlato ke štěstí nepotřebují, je v podstatě to jediné, co si přes všechny dobré vlastnosti filmu zapamatujete. I přes to si ale Poklad na Sierra Madre své místo na slunci zaslouží.

Western

Poklad na Sierra Madre je snímek, který jsem měla už dlouho v hledáčku, přestože žánr westernu mi až tak nevyhovuje. Jedná se ovšem o klasiku, tudíž jsem si ji jako správný filmový fanda nemohla nechat ujít. Huston na poli režisérském byl pro mě zárukou toho, že nešlápnu úplně mimo. Zatím jsem od něj moc filmů neviděla, ale pár ano. Nestaly se mými oblíbenými, ale potvrdily mi, že Huston byl dobrý filmař. Ani Poklad na Sierra Madre můj dojem nezhatil, navíc bylo osvěžující vidět Humphreyho Bogarta v odlišné roli, než je u něj obvyklé. Jenže pořád je to "jenom" western, můj ne úplně oblíbený žánr, je to film tradičně žánrový, takže mi skoro nemohl přinést kýžený zážitek. Trochu jsem s tím počítala, ale zároveň jsem trochu doufala, že by se to mohlo zlomit...

Tak to vidím já...

Abych řekl pravdu, docela mě zklamalo, jak předvídatelný a místy toporný ten film je. A rok 1948 není středověk, takže nějaká doba vzniku mě neoblafne. Ano, má to povětšinou atmosféru, ale postavy jsou hrozně jednorozměrné, děj je málo zábavný, málo chytrý i originální. Většina motivů je naprosto ponechána ladem. Veškerá síla stojí na námětu, což filmu jako adaptaci knihy nemůžu moc přičítat. Slušná žánrovka - toť vše. 65%

Další díl do skládanky westernového žánru. Vinnetou je o bratrství, Butch Cassidy a Sundance Kid o přepadání, jiné filmy zase o pomstě (Leone na mě čeká)… Poklad na Sierra Madre přichází se zlatokopectvím. Námět ovšem není tentokrát zas až tak podstatný, důležitý je scénář, který chápe zlatou horečka jako nemoc probouzející v lidech paranoiu. Líbí se mi i minimalistické pojetí a menší naivitu na začátku zkrátka přehlížím. Děj je pak složen z brilantních dialogů, které převyšují veškerá ostatní vyznění svou filozofickou stránkou. V žádném případě se zde nemluví do větru a převážně slova z úst Howard se vyplatí poslouchat. On je zde za hlavní eso a i když se jeho úloha mnohdy může zdát jednostranná, krásně předvádí, že zkušenosti mládím nenahradíš. Ať přímo nebo nepřímo, odsouvá ostatní herce do pozadí. Ovšem úplnou výhrou je, že oněmi herci v pozadí, jsou skvěle hrající Bogart s Holtem. Toto trio je spolu se scénářem základním pilířem úspěchu. Skvěle napsáno, skvěle zahráno. K úplné spokojenosti mi chyběla jen hutnější atmosféra. Dobře formulované myšlenky o povaze člověka, jeho zaslepení a vůbec významu vydělávání v dané době, si zasloužily lepší podkreslení. Vůbec nic by se nestalo, kdyby nemuselo být veškeré zlo důsledně potrestáno a častý optimizmus nahrazen kapkou černého pesimismu. Zamrzí i nulový výskyt památných momentů, které by snímek reprezentovaly budoucím generacím. Když se řekne scéna ve sprše, vybaví se mi Psycho, škoda, že podobná asociace se nepodařila i u tohoto klenotu, přál bych mu to…

****

Zatím můj nejstarší snímek, co jsem měl tu čest vidět. Určitě jsem měl z něj obavy, ale zaujal mě scénář a tak jsem to risknul a podíval se na tento už šedesátiletý snímek. Je natočený v černobílém provedení (jak jinak) a stylem "westernovek", u nichž platí, že čím starší, tím lepší. Takže určitě nebyla špatná volba, se na tento prachem usazený snímek podívat. Je pravda, že jsem se trošku nudil, což jsem i očekával, ale vynahradily to občasné, znamenité momenty a krásné záběry. Trošku jsem zklamaný z atmosféry, která byla spíše pohodová, což podtrhuje i rozuzlení celého příběhu zlatokopů a jejich bláznivý smích. Ale to nemění nic na tom, že mohla být daleko dusnější atmosféra, zcestné nebo dokonce i paranormální chování zlatokopů, prahnoucích po bohatství a zisku, rozklad jejich psychiky atd., prostě něco, co tento snímek pozvedne nad ostatní. Určité pomatení tady bylo, ale v daleko menším měřítku, než bych čekal. Herecké osazenstvo zahrálo výborně, hlavně trojice Bogard, Huston a Holt. Závěr? Poklad na Sierra Madre má spoustu silných stránek, ale do výkladní skříně světové kinematografie nepatři. K tomu mu chybí něco, co by udělalo tento snímek výjimečným...

Novějších filmů mám napůjčováno dost, ale poslední dobou je nedokážu ani dokoukat a chodím od jednoho k druhému. Tak jsem si řekl, že po dvou zkouknutých dílech z Leoneho dolarové trilogie zabrousím ještě dále do historie a uvidím, jestli to moje nervy vydrží. Na vysvětlenou doplním, že ceněné a převážně hyperdlouhé staré klasiky mě spíše odrazují než přitahují. Nemám s nimi dobré zkušenosti a dávám si je jen ve výjimečných případech, kdy mě nuda nemá šanci zabít. Tady mě alespoň trochu zklidnila délka filmu. Zvítězilo tedy velmi oceňované a zároveň málo známé dílo. Počet hodnocení na imdb něco přes 30 000, čsfd 560, zde 6. To už je samo o sobě netradiční. Vidina prvního názoru mě těšila, ale ten pravý důvod, proč jsem se rozhodl dívat, byl jiný. Samozřejmě spojení s Až na krev, jehož režisér se tímto filmem přiznaně inspiroval. Urputné mlácení krumpáčem do skály má ihned svůj původ. Jak ale obstál tento film? I v nesrovnatelném srovnání s Andersonovým klenotem výborně. Sledujeme tři muže, kteří dřou v divočině. Nejstarší a nejzkušenější z nich dobře ví, co vše se může dít, když jeho společníky přepadne třpytivý ďábel a snaží se od začátku vše řídit rozumem. Jenže psychika Humphrey Bogarta měnící se pod třpytkami zlata do paranoidního jednání není zvládnutelná a napětí se přenáší do celé skupiny. Lidské hodnoty prezentované jeho společníky pak získávají na naléhavosti a důležitosti velmi sympatickým a nevlezlým způsobem. Dnes je to již klasika - bohatství mění lidskou duši. Ve světě filmu ale hraje prim zpracování a to, jak se k tomuto sdělení dopracujeme. Zde zaprvé výbornými hereckými výkony. Skutečně jsem ve starém filmu ještě neviděl nic tak normálního. Jsou to herci, kteří nejsou udělaní z toho, že hrajou ve filmu, ale jsou to prostě obyčejní chudáci, kteří se plahočí přírodou a hledají bohatství. Hudba se také na staré poměry drží na uzdě a nesnaží se strhnout bubínky "dramatickými" výbuchy smyčců, kdykoliv někdo nečekaně vstane ze židle. Scénář je ovšem brilantní a hlavní postavy vedou takové rozhovory a úvahy, až by to člověk nečekal. Zajímavá scéna byla ta, jak žíznivý Bogart táhnul osly naložené pytly zlata pustou písčitou krajinou. A jaký že je v černobílém filmu rozdíl mezi zlatem a pískem? Žádný :) Filmaři jakoby to moc dobře věděli a jejich poznatek vnesli do hlav místním banditům. A samotný konec tomu nasadil korunu takovým stylem, že z tohoto si Anderson inspiraci určitě nevzal, protože já měl skoro záchvat smíchu. Neuvěřitelné a svérázné zakončení. To mám rád. Na závěr citace starého prospektora: "Neznám zlatokopa, co by umřel bohatej. Každý svý bohatství utratí, jen aby našel další."