Ryoo Seung-wan,jeden z nejoriginálnějších jihokorejských režisérů,natočil jeden z nejlepších boxerských filmů(a že mám s čím srovnávat,už jsem jich shlédla pěknou řádku).Box a krásně natočené scény z ringu se zdě vyskytují v hojném počtu a jsou pro film samozřejmě velmi důležité.nicméně ještě mnohem důležitější jsou postavy a divákovo maximální soucítění se vším co prožívají.Drsné bojové scény jsou zde spíš jako paralela drsnosti každodenního života.Faktem je,že obě postavy z počátku nejsou příliš sympatické-Tae-shik je věčně ožralý looser,který už ztratil veškerou hrdost a nechává se mlátit od kolemjdoucích na ulici a Sang hwan je zase negramotný,agresivní kriminálník.Nicméně časem,kdy oba nacházejí východisko právě v boxu,si je zamilujete a když je potom pochopitelně osud postaví proti sobě,nebudete vědět,komu fandit víc.Jejich boxerský zápas je vrcholem celého filmu a ani nevím,jestli jsem kdy viděla něco tak dojemného.Velkou roli zde samozřejmě hrají herecké výkony-Choi Min-shik ani jiný než geniální být neumí,a režisérův bratr Ryoo Seung-beom s ním bez problémů drží krok.Vlastně ani nevím,co se mi líbilo na Crying fist nejvíc-jestli herci,Seung-wanova nápaditá režie,nebo příběh plný emocí,který skončí tak,že nevíte čí jste..........zkrátka pro mě je tohle učebnicový příklad dokonalého filmařského umění.