Kouzelný film

Už dlouho jsem se chystala na to, že si Písně o lásce někde seženu a zkouknu na počítači. Teď jsem vděčná za to, že jsem to neudělala. Včera jsem na nich totiž byla v kině a zážitek odtud je samozřejmě silnější, než jaký by pravděpodobně byl po zhlédnutí doma. Jsem naprosto unešená z hudby a rovněž z herců i děje. Začnu od první jmenované části, tedy od hudby. Ačkoli nejsem žádný velký fanoušek francouzské muziky, písně z tohoto filmu ve mně zanechaly dojem. Některé na mě zapůsobily tak, že jsem se musela začít usmívat, jiné mi způsobily chvění po celém těle - zkrátka se mi nesmírně líbí. Myslím, že soundtrack stojí za přeposlechnutí. Pokud bych se měla zmínit o hercích, bylo by to jednoduché - hráli podle mě skvěle. Vyzdvihnout musím představitele hlavního hrdiny, Ismaëla, protože ten mi svým výkonem učaroval. Měla jsem z něj pocit naprosté upřímnosti a jeho něha k přítelkyni Julii a později k Erwannovi mě naprosto odzbrojila. Na samotném ději jako takovém není nic, co by člověka mělo extra upoutat, ale mně přišel dost zajímavý na to, abych pozorností neubíhala jinam. Kromě příjemného pocitu jsem se ještě zasmála tolik, že mě z toho bolely koutky. Humor je neotřelý a roztomilý. Stručně řečeno jsem včera zhlédla film, který všem s chutí doporučím. Uvažovala jsem nad devadesáti procenty, abych se nenechala unést momentálním nadšením, ale rozhodla jsem se pro sto.