RECENZE FILMU

Při fotbalovém zápase je zavražděn trenér francouzského týmu a ukraden prsten s diamantem známým pod jménem Růžový panter. Nejslavnější detektiv světa a francouzský národní hrdina v jedné osobě komisař Clouseau se vrací na scénu.

Série filmů o Růžovém panterovi a věčném nešikovi Clouseaovi s Peterem Sellersem v hlavní roli zůstane už navždy klasikou. Vzpomínám na ni s mírnou nostalgií a úsměvem. O to větší mne naplnilo zděšení, když jsem se dozvěděl, že „amíci“ plánují remake téhle perly. Jsem skeptický ke všem předělávkám, i když musím uznat, že pár remaků se opravdu povedlo. To bohužel není případ Růžového pantera.
Tvůrci si z originálu vypůjčili pár určujících bodů filmu, jako postavu Clouseaua, sebevědomého a zoufale nešikovného policajta, který je zdrojem malérů, jeho nadřízeného Dreyfuse, který ho nenávidí a ty maléry většinou odskáče, a diamant, jehož úlohou je ztratit se. A do tohoto kabátu se pokusili nacpat průměrnou americkou komedii. A výsledek? Ubohý…
Herecké výkony jsou mizerné. Steve Martin se určitě snaží, ale jeho dávné komediální výkony jsou pryč a zbyla jen křeč. Jean Reno, který nahradil asijského sluhu Katoa a má za úkol hlavní postavu občas udeřit, se ve filmu evidentně nudí. Dreyfus ztvárněný Kevinem Klinem je zase... no velice průměrný. Marně jsem ve filmu hledal postavu, která by mi byla alespoň trochu sympatická.
Někde jsem četl, že by se mělo jednat o komedii. Asi došlo k omylu, protože víc bych se pobavil při naučném seriálu o háčkování a holandských krajkách. Vtipy jsou neuvěřitelně očekávatelné. Kutálející se glóbus, padající cyklisté a blábolící Martin záchvaty smíchu nevyvolávají.
Neříkám, že se u filmu nezasmějete. Jednou nebo dvakrát jsem se i škodolibě uchechtl, ale spíše budete v kině tiše závidět sousedovi, který spokojeně pochrupuje. Na konci filmu vám zbude jen nepříjemná pachuť v ústech a pocit nádherně promrhaného večera...
Je to film, který neměl vzniknout. Myslel jsem si, že největší problém bude především v hlavní postavě, protože Steve Martin mi přišel jako naprosto nevhodný. Ale, i když je nevhodný, tak zachraňuje, co se dá, neboť největším problémem Růžového pantera je scénář. Ten se snaží nacpat do filmu jeden vtípek za druhým, ale naráží už v samotném faktu, že to prostě není vůbec vtipné a ještě se ty samé fóry několikrát opakují. Martin se alespoň snaží dodat nějakou komiku, ovšem to není tak jednoduché. Nejhorší ovšem je, že na scénáři měl sám jistý podíl, takže kritika vlastně padá také na jeho hlavu. Stejně jako na hlavu režiséra Shawna Levyho, který předvedl velké nic. Pár povedených gagů opravdu nemůže zachránit film, který je snad ještě horší než Atkinsonova variace na bondovky Johnny English (2003). Filmy si jsou docela podobné, ale oba dva chtějí těžit z něčeho skvělého a oba dva to dělají nejhorším možným způsobem…

Tento film prostě na takovou „Stopu Růžového pantera“ nebo starého „Růžového pantera“ ani zdaleka nemá… Je to ubohý, křečovitý, nudný film, který určitě zklame všechny panterovské fandy. Jako jsem například já...