Nenápadité. Dlouhé. Alternativní.

Když jdu na film, který se jmenuje Ladič pian zemětřesení, těžko mu pak můžu vyčítat, že je alternativní a nepřístupný. Nicméně je to fakt a bezdějové sledy obrazů doplněné celkem zajímavým zvukem, kterému bych se na mnoha místech zdráhala říkat hudba, mě nijak zvlášť nezasáhlo. Obsah je podružný záměrně, což mi u jiných filmů nevadí. Forma ovšem nepřekvapí a nevyniká a u libovolného představení KALDu jsem se bavila více. Samozřejmě, účel tohoto filmu očividně nebyl pobavit diváka, ale obraz je zaměnitelný s o několik dekád staršími surrealisty, hudba je obligátně atonální a hlubší myšlenka chybí.