Hudba. Prales. Trojúhelník.

Novozélandský prales v devatenáctém století je téměř doslova bezvýchodné místo, takže není divu, že se z trojice krajně nekompatibilních individuí stal milostný trojúhelník. Jane Campion se povedlo úžasně vykreslit fatalismus svazující společnost, takže jsem skutečně nevěděla, koho z přítomných mám více litovat. Škoda jen, že ačkoli většina filmu ukazovala sice estetizované, ale přece jen drsné a realistické devatenácté století, konec připomínal spíše jisté romány téže doby… Každopádně musím uznat, že Nymanovy živelné melodie ve spojení s bahnem a deštěm mají své kouzlo.

Zas a znova

Nebude to dlouho trvat a budu si myslet, že každý film, ve kterém hraje zásadní roli piáno, je filmem hrozným. Začalo to u Pianisty, pokračuje i u pianistky. A nebudu říkat, že jsem to nečekal. Blábol o dalším milostném trojúhelníku, opět v drsné přírodě, opět za zvuku něžné hudby. Jak kdybych koukal na předehru k Novému světu. Ten konec už k němu dost tíhnul. "Má vůle se rozhodla žít, tak žiju". Ta herečka hrající němou Adu zahrála dobře, scénář je ale naprosto k vzteku. A tím pádem jde celé to pseudoumělecké snažení zase do kopru. V tom filmu se zase nic neděje. Ano, hraje se na klavír, ty "špatně dešifrovatelné" charaktery se jaksi úplně nedešifrovatelně sbližují a nakonec to celé nedešifrovatelně skončí. Nuda, konflikt, nuda. Člověk je z toho až naměkko a brečí, co všechno se divákům může opět s až nekritickou fanatičností a poblázněností líbit. Taková šedá vata. Dešifrovat nudu se ale mimochodem daří velmi dobře. (Tentokrát to máme subjektivně na tři hodinky.) Po tomto filmu může člověk konečně říct, že miluje Pýchu a předsudek.

Opět zásadní dílo z hlediska zpracování romancí. Stěžejní emocí je zde pro mne vztah k hudbě a geniální znázornění hudby v komunikaci s okolním světem. A v neposlední řadě tak silné střetávání odlišných kultur. Viktoriánsky pruderní Anglie k otevřené sexualitě přírodního etnika. Krásně vyobrazené psychologie postav. Například potlačovaná sexualita moralizujících starých /morálně/ odpudivých angličanek ve scéně s ohavně přezdobenými šálky na čaj. A vůbec tu výrazně fungují všechny anglické rekvizity vč. piana, na tropickém ostrově. Hudba a vášeň? ve filmu nakonec působí jakožto univerzální řeč která spojuje kulturní a buhvíjaké odlišnosti. A mnoho, mnoho dalšího.

Tak to vidím já...

Hluboký zážitek. Drsný romantický film, perfektní hudba, výborní herci. Piano se povedlo. Divím se, že tenhle film neprorazil víc... Má v podstatě všechno, co by taková novější klasika měla mít... Je to dozajista škoda, protože to je výborný film, který se jen tak nevidí.

Nádherná romance která za zvuku podmanivého piána probudí city a bolestné prožitky snad u každého.Snímek který začíná velice pomalu se úplně nenásilným způsobem snaží diváka uvrhnout do myslí hlavních představitelů a to takovým způsobem, že se v něm ztratíte a nevymotáte se dříve než po závěrečných titulcích.Piáno je vůbec absolutně nekýčovitou záležitostí k čemuž asi nejvíce přizpívá němá Ada společně s jejím nezměrných charismatem, přirozenou krásou a celkovou zranitelností.Krásu dodává snímku i jakási těžko popsatelná syrovost v milostném trojúhelníku.Sex a milostná touha je zde vážně cítit na každém kroku a dodává to snímku jednoznačně na intenzivnosti a autenticitě.Jediné co mě možná malinko zklamalo byl závěr který kdyby udělali tvůrci v celkovém duchu filmu...nezlobil bych se!Ovšem kdyby tak bylo...asi bych nadával taky.Takže za mě.Silných

****

Romantické drama dvou lidí, mezi kterými vzplanula nezkrotná vášeň na pozadí drsného, pustého prostředí (prý Nového Zélandu). Příběh jako ze života, ale bohužel (nebo bohudík?) byl vymyšlený...Hned na úvod bych se zmínil o hudbě, kterou byla vlastně hra na piáno, ale krásná. A o kameře, která byla fakt bravurní. A teď k ději: Celý se točí kolem piána, které splétá pavučiny osudu všemi směry. Prim hraje "milostný trojúhelník" ve kterém se ocitají Ada, George a Alisdair. Všechny tři postavy jsou silné a dostávají hodně prostoru ve filmu. Holly Hunter (Ada), plachá a panensky čistá dívka, milující hru na klavír, ač němá, zanechala ve filmu nejvýraznější stopu! Byla vynikající a právem dostala za svůj výkon Oscara. Harvey Keitel (George), muž který se do Ady zamiloval a prostřednictvím piána ji využíval a později i citově vydíral. Zpočátku ji vůbec nevěnoval pozornost, později ale v něm probudila vášeň, touhu a nakonec to přerostlo v lásku. Ten mi ovšem nějak do role nesedl, představoval jsem si někoho jiného. No a třetím, kdo uzavírá "milostný trojúhelník" je Sam Neill (Alisdair), kterého znám především jako "hodného strejdu" z Jurského Parku. Jako herce ho mám rád, a proto jsem mu fandil, i když hrál zrovna toho "třetího vzadu". Ovšem jeho vlastnostmi a činy zdaleka nepřipomínal záporáka, což dokázal (když nepočítám ten prst) na konci, kdy pochopil, že jim nemá cenu bránit v jejich lásce a nechal je jít. To co udělala Ada nakonci, na lodi, mě hodně zaskočilo a možná je škoda, že to takhle nenechali, člověka by to donutilo se nad tím zamyslet. Ale holt to skončilo happyendem, tak nic no :-). Ještě bych zde zmínil Oscara pro dceru Ady, Floru (Anna Paquin). Jako ne že by hrála špatně, to ne, ale za tohle se ceny nedávají, nominace za vedlejší roli by byla ideální...

Ze začátku jsem tedy vůbec nevěděla, o co jde a doufala jsem, že nepůjde jen o to piáno a sex. Naštěstí tomu tak nebylo a docela mě překvapil závěr, protože já čekala spíše opačný konec. Jinak tedy to prostředí, kde se film odehrává, bylo pěkně hnusné (byl to vůbec Nový Zéland?), zřejmě proto aby ještě více umocnilo tu ponurou náladu filmu. Někdy to trochu vázlo a byla nuda, ale scéna se sekerou to tedy srovnala. Neříkám, že bych se na Piáno podívala znovu, ale stějně mu dávám úctyhodných 80 %.

Tohle je velmi dobře natočený film, svým způsobem i vyjímečný, ale je určen spíše pro náročného diváka.

Skvělý film a skvělá muzika. Viděla jsem ho už několikrát a rozhodně se na něj podívám znovu. Chce to ale v kině, v TV to moc nevyzní. V kině je to naprosto úžasný, výjimečný film.

Krása

Jedinečný a skvělý film. Nečekané dějové zvraty a celkově chování všech protagonistů a navíc nádherná hudba, strhující herecké výkony, to všechno dělá z filmu právem adepta na Oscary. A právem si je zaslouží.

tak já se nestidím...

Je to super film,který byl hrozně nečekaný.A i když jsem věděla,že to je jenom film-fandila jsem postavám,aby jim to vyšlo.Doporučuju se podívat,ale jestli se vám to nebude líbit,tak....má každý svůj názor.A může ho tu napsat.