RECENZE FILMU

Peter Jackson je v současné době spojován převážně s trilogií Pán prstenů a King Kongem. Ovšem na jeho začátky bychom také neměli zapomínat. Peter totiž začínal jako velký filmový nadšenec, své snímky kutil na koleni a většinou šlo o zombie horory, které jsou už dnes kultovní. Také má na svědomí titul Nebeská stvoření, která dala světu Kate Winslet. A právě k Nebeským stvořením se Jackson vrací, protože ze všech jeho filmů se adaptace amerického bestselleru The Lovely Bones (u nás Pevné pouto) přibližuje asi nejvíce.

Příběh vypráví o dívce, jež byla zavražděna, ale místo aby odešla na jiné místo, nebo zůstala jako duch, trčí někde mezi oběma světy a ze svého bizarního a fantastického předsálí nebe pozoruje, jak se její rodina (neúspěšně) vyrovnává s její smrtí. Otec pátrá po vrahovi, matka utrpí nervové zhroucení, rodina se rozpadá. Dokonce sledujeme i počínání vraha samotného, jehož totožnost od začátku známe. Jednoduchá, ale působivá premisa je naplněna až po okraj, možná dokonce přetéká. A to je právě ta chyba.

Peter Jackson se až moc ukájí vizuální stránkou a postavám ani ději nevěnuje tolik pozornosti, aby alespoň jedno z toho mohlo upoutat. Všechno je tu moc vypiplané, moc okázalé a ještě víc promyšlené. Za každým záběrem je nějaký režisérův záměr, kamerový trik nebo jen přehršle digitálních efektů, ale to jsou všechno věci, které se k filmu tohoto druhu nehodí. Sledujeme schopné herce dobře hrát, ale nemáme šanci se k nim přiblížit, protože Jacksonův dokonale vypreparovaný svět je moc krásný, moc perfektní na to, abychom mu uvěřili.

U Nebeských stvoření to fungovalo. A je skutečně zajímavé vidět, že je tento patnáct let starý film o tolik lepší. Jackson se v něm také zajímá hlavně o vizuál, i tady každý záběr obsahuje nějaký režisérský tah, ale na rozdíl od Pevného pouta to funguje. Jackson tenkrát neměl tolik peněz a asi i díky tomu získaly postavy i příběh mnohem více prostoru. Pevné pouto je sice o dost "hezčí" a o hodně koukatelnější pro "obyčejného" člověka, ale ztrácí svou duši. Oproti Nebeským stvořením totiž Jackson využil mnohem méně z Jacksona. Něco sice neustále dělá s kamerou, stříhá a kombinuje, ale nikdy nepřekročí hranici toho, co je běžné a již objevené. Hraje si s tím, co má, ale neexperimentuje. Je vidět, že čím víc peněz režisér má, tím méně smí vyjevit své nápady (ne každý je James Cameron).

Jacksonovi se ale jako vždy musí nechat, že umí skvěle vybrat herce. Každý z osazenstva dokonale odpovídá typu a charakteru své postavy. (Důkaz, že Wahlberg může fungovat.) I když i to je možná částečně kámen úrazu. Herci nemají moc šanci se předvést, protože do své role se hodí tak dobře, že nemají co dělat. Ostatně to samé jde říct i o Pánu prstenů, herci a jejich postavy jsou pro Jacksona spíš figurky na velké šachovnici a jen doplňují příběh, o který tu jde především. Charaktery samotné nejsou tak důležité. Platí tu ale, že to, co funguje u epické fantasy, se nehodí do dramatu, které mělo být komorní.

Příběhu chybí stupňování děje, pointa je nevyužitá a očekávaná a ke konci už příběh i nudí. Film se odehrává v sedmdesátých letech, ale že by se Jacksonovi podařilo navodit nějaký retro pocit - o tom se vážně mluvit nedá. Stejně jako fakt, že děj se rozprostírá během několika let, je téměř nepostřehnutelný. Saoirse Ronan je asi nejlepší průvodkyně, jakou jsme si mohli přát, ale já si jí oblíbit nedokázal. Mark Wahlberg a Rachel Weisz tvoří relativně uvěřitelný pár, ale jejich problémy mě nedokázaly zaujmout. Možná i proto, jak recyklované jejich téma je. Susan Sarandon je dost sympatická, ale zároveň jednoduchá a černobílá postava. Opravdu to jsou jen figurky, které navíc nerozehrávají natolik zajímavou partii, aby z toho všeho divák něco měl.

Pevné pouto je tak dobré leda jako film na dobrou noc, který si pustíte před spaním a který vás svou příjemnou vizuální stránkou a nerušivým příběhem spolehlivě uspí. Myslím, že všichni jsme od Jacksona čekali něco víc. Ani tak ne kvůli Pánu prstenů nebo King Kongovi, jako spíš kvůli jeho rané tvorbě, která v sobě měla kouzlo, které by tenhle film potřeboval.