(Poté, co Marjane našli zmrzlou na ulici a převezli do nemocnice.)
doktor: Bydliště?
Marjane Satrapi: Írán.
doktor: (udiveně) Írán?

Marjane Satrapi: Na jednom z večírků jsem potkala Fernanda. Na první pohled jsem věděla, že je to ten pravý.
(Ráno sedí Marjane smutně na lavičce, když se z křoví vynoří Fernando.)
Fernando: Marjane? Jsi tu? V noci jsem všechno pochopil. Díky tobě. Pomohla jsi mi objevit sám sebe. Když to nešlo s tebou, nepůjde to s žádnou jinou. Teď už to vím. Jsem homosexuál. To je úleva říct to nahlas. Děkuju ti, Marjane. Děkuju.
Marjane Satrapi: (překvapeně) Není zač.

Marjane Satrapi: Myslíš, že je lehké říct, že jsem z Íránu? Mají nás za barbary. Pro ně jsme jen krvelační násilníci a fanatici.
babička: A to je důvod, aby jsi zapřela své kořeny?

babička: V životě narazíš na spoustu hlupáků. Když ti někdo ublíží, řekni si, že to udělal, protože je hloupý! Aspoň mu to nebudeš chtít vrátit. Na světě není nic horšího než hořkost a pomsta.

učitelka: V našem režimu nemáme žádné politické vězně.
Marjane Satrapi: Paní učitelko?
učitelka: Svoboda nás stála draho, ale nakonec jsme ji získali. Co zas, Satrapi?
Marjane Satrapi: Můj strýc byl za šáha ve vězení, ale dnešní vláda ho nechala popravit. Prý nemáme politické vězně. Za šáha jichy byly tři tisíce, ale za vás jich je tři sta tisíc. Jak nám můžete takhle lhát?
(Ve třídě se začne tleskat.)
učitelka: Přestaňte!

(Babička byla s Marji v kině na Godzille.)
babička: Japonci umějí akorát párat břicha a vymýšlet hnusné příšery!

(Paní Satrapi, Marjane a babička měli jít napřed vylít alkohol, aby jej vojáci u nich v bytě nenašli.)
babička: Kde jsou?
pan Satrapi: Prosím tě. Arogance bez ideologie. Stačilo je podmáznout. Doufám, že jste nevylily všechno.
babička: Vylily!
pan Satrapi: Do hajzlu...

(Před obchodem.)
neznámý muž: Uprav si šátek, sestro. Mluvím s tebou!
paní Statrapi: Neříká se "mluvím s tebou", ale s "vámi", pane. Chovejte se uctivě.
neznámý muž: K tobě? Takový, jako jsi ty, šoustám proti zdi a pak hážu do smetí!
paní Statrapi: (na Marjane) Nastup!
(Paní Satrapi s Marjane odjíždějí pryč.)

Marjane Satrapi: Tehdy jsem vedla klidný, nijak složitý život, život malé holky. Zbožňovala jsem hranolky s kečupem, mým hrdinou byl Bruce Lee, nosila jsem adidasky a měla jsem dvě zbožná přání: začít si holit nohy a stát se posledním prorokem naší galaxie.