Jenom já jsem letadlo...

No to je fakt dost velká schíza. Realita s fikcí se prolínají tak zběsile, až si člověk říká, jestli náhodou není magor on sám, že na něco takového dvacátého pátého března večer čučí. Ne, že by to jindy mohlo být míň švihlé.. Ani teď po závěrečné anime písni nemám zdaleka u všech scén jasno, která měla znázorňovat realitu, která filmové natáčení, a která pošahaný svět psychotika. Zajímavé je, že i při opakujících se fintách funguje moment překvapení. Když už napočtvrté stejný fígl čekáte, samozřejmě nepřijde... Animace se zdá být na trošku horší úrovni, jenže nakonec člověku docvakne, že ta občasná bizarní pokřivenost a zjednodušení vlastně báječně dotváří atmosféru. Rejža, kterýžto měl tvorbu anime v rukou, nějak na herečkách ujíždí. A na mišmaši ve vnímání skutečnosti taky. Obojí je totiž zastoupeno také v dalším jeho počinu "Herečka tisíciletí" (Sennen joyu), takže když ne zdaleka ve všem, tak aspoň v jednom je jasno - psycho bude on...