NÁZORY K FILMU
...
Pěna dní
Snímek mě zaujal plakátem, obsazením, popisem děje i zemí původu. Čekala jsem něco francouzského v tom nejlepším slova smyslu - imaginativního, dechberoucího, kouzelného... Ale nakonec jsem se v té vší surreálnosti sama utopila. Zpočátku mi spadla čelist, pak mě to chvíli bavilo a hrála jsem s Gondrym jeho hru, jenže nakonec, a nebylo to tak daleko po začátku filmu, mě Pěna dní bohužel přestala bavit. Její podivnost, která mě zpočátku zajímala, mě začala iritovat. Bylo to moc. Divné, pošahané... Byť připouštím, že to vlastně fungovalo. Asi bych více zdůraznila romantickou linku a ubrala na smršti formálních vychytávek. I když tak nějak tuším, že Pěna dní by mě nebavila ani na papíře.
...
Sny. Jazz. Surrealismus.
Na jednu stranu si myslím, že Michel Gondry je jedna z nejlepších věcí, která mohla Pěnu dní potkat. Na druhou stranu je ovšem míra zapojení fantazie (Viana i čtenářů) u literární předlohy natolik veliká, že udělat film vystihující atmosféru knihy je nemožné. Vianova Pěna dní patří mezi mé oblíbené knížky, takže jsem se na filmové zpracování těšila a netěšila zároveň. Nakonec musím uznat, že se Gondrymu podařilo skvěle zachovat původní vývoj od idylické zamilované snovosti, do které začínají probleskovat ztělesnění tehdejších sociálních problémů, vedoucí čtveřici mladých lidí do zatracení. Líbila se mi spousta detailů, rozhodně jsem se při sledování nenudila a mám dojem, že Gondry Viana opravdu pochopil a nespokojil se s vyprázdněnou obrázkovou verzí napsaného. Zároveň ale filmový surrealismus není můj šálek čaje a obrazy, které jsem si v hlavě malovala při čtení knížky, se v různých aspektech liší od na můj vkus příliš agresivního vizuálu.
...
Audrey Tautou
Ze začátku je film nádherný, romantický, bezstarostný a doslova snový. Na plátně se neustále něco děje a příběh doslova pohltí... Jak se mění děj, tak se mění i vizuální provedení snového filmu. Smutné, ale pěkné.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.012 sec. (PHP: 82% SQL: 18%)