RECENZE FILMU

České komedie bývají běžně moje noční můra, které se obloukem vyhýbám. Teď se ale objevila výjimka, jelikož Martin Pohl, alias horrorcorový raper Řezník, se po několika amatérských počinech jako Život není krásný nebo Jehovova pomsta, vrací na filmovou scénu se svým zatím nejdražším filmem, parodií na teenegerské komedie Párty hárd. Ten se bohužel nedostal do širší distribuce, promítá se pouze v klubech a menších kinech, ale byla by obrovská škoda, kdyby jste si ho nechali ujít.

Film vypráví o třech středoškolácích, kteří to v životě nemají zrovna snadné. Do teď jsou panicové, s rodinou to zrovna nevyhráli a šikanuje je jejich spolužák (kterého opravdu nechcete naštvat, protože vám do obličeje vystříkne hromadu hnisu ze svého akné). Když jim uteče důležitá pařba, rozhodnou se, že zorganizují vlastní párty. Tu největší párty století.

Teenegerské komedie o tom, jak přijít o panictví křižují kina už nějaký ten rok a nejenom ta americká. I v našich vodách jich vzniklo hafo, ačkoliv jejich kvalita byla dost mrzká. Nyní ale zapomeňte na všechny Snowboarďáky a Rafťáky a připravte si žaludky na úplně jinou nálož vtipů o sexu. Ale pozor, tohle je film jen pro otrlé.



Pohl na vás totiž opět útočí s pomocí toho nejfekálnějšího a vůbec nejnechutnějšího humoru, jaký na české scéně najdete. Hned v první scéně se dočkáte porna, následuje chcaní a to je jen začátek směsi hoven, hnisu a sexu nejrůznějšího druhu, který se na vás v následujících 62 minutách vyřítí. Pohl se neštítí prakticky ničeho. Přitom ale všechny dialogové i situační vtipy podává s perfektním timingem. Moje bránice dostávala od začátku do konce obrovský záhul a nejvíce lituji, že jsem díky smějícímu publiku v sále neslyšel všechny vtipy. Ať už jde o cikána vařícího ve školní laborce perník nebo tatínka nadávajícímu synovi, že kouká na soft porno místo pořádného hardcoru, i zpětně mi vzpomínka na gagy vyvolává smích.

U Párty hárd jsem nikdy nevěděl, co přijde v další scéně a to cením ze všeho nejvíc. V době schématických komediích plných klišé působí film jako svěží (i když v rámci obsahu filmu spíš zatuchlý) vánek. Nebojí se ani politické nekorektnosti, což je v dnešní době plné stěžování si na akademii, že nominovala málo černochů příjemné vidět.



Jak již bylo řečeno, jedná se o Pohlův zatím nejdražší film a je to na něm zatraceně poznat. Zatímco jeho předchozí projekty byli ryze amatérské, zde (ačkoliv jde pořád o poloamatérský počin) není technická kvalita o moc horší, než u běžných českých snímků, které se promítají v širší distribuci. Musím smeknout celému tvůrčímu týmu, za dobře odvedenou práci. Od kamery po zvuk má vše nejvyšší možnou kvalitu, jakou bylo možno za poměrně nízký rozpočet pořídit. I herci (nebo spíš neherci) odvádějí dobré výkony.

Škoda, že Pohl svůj film nenatáhl o nějakých dvacet minut a neprocpal ho do širší distribuce. Česká kina by totiž tohle potřebovala jako sůl.