RECENZE FILMU

Pařba ve Vegas byla sympatická a nezřízená jízda, která působila dojmem historek z druhé ruky, jež se mohly s přimhouřeným okem a po odečtení "umělecké licence" kdesi někomu stát. Na hraně reality a parodie balancovala s motivem nezřízené party, která se tak trochu zvrtla. Tím byla blízká divákovi, jenž jistě také (s podobnou uměleckou licencí) vypráví svým přátelům historky se stejnou tematikou. Problém je, že kombinace kvalit je to tak křehká, že podruhé už ji nejde napodobit. Obzvlášť tehdy, kdy právě "napodobování" je vaše jediná zbraň.

U Pařby v Bangkoku jde skutečně o převyprávění prakticky stejného příběhu. Když se vrátíme k analogii opileckých historek, je to srovnatelné s vypravěčem, jenž si s hrůzou uvědomil, že historka z Las Vegas se už přeposlouchala a okoukala, tak ji jen "zmodernizoval". Nedošlo mu, že ztratí onu částečnou uvěřitelnost, tím velké množství vtipu. Posluchači se mu teď leda vysmějí, že se zoufale snaží upoutat pozornost, protože si moc dobře pamatují, jak stejné příhody vypravoval na minulé sešlosti, teď očividně jen změnil prostředí a čeká uznání.
Druhý Hangover je na tom stejně. S očividnou (a bohužel viditelnou) snahou se pokouší vylepšit daný koncept, tím pádem ztrácí velkou většinu svojí lehkosti. Můžeme sledovat, jak mu to šrotuje v hlavě, jak se snaží přijít s něčím novým, přitom to základní - naši pozornost - ztratil už dávno.

Pařba v Bangkoku využívá zcela prázdný koncept, který zkrátka neměl být použit víc než jedno. Nejde o nějakou katastrofu, z řad průměru se ale nedostane nikdy. Todd Phillips, dost možná plně změrně, variuje prakticky každou scénu z minula, aniž by se snažil přijít s něčím novým. To by fungovalo jen tehdy, kdyby se mu oněm scénám povedlo nasadit zásadně lepší pointu, popřípadě je zahnat mnohem dál. Protože byl ale už v původní Pařbě humor na naprostém maximu uvěřitelnosti a úplné hranici vkusu, nejde ho trumfnout bez přepálení toho maxima a překročení oné hranice. Ve výsledku tedy tři hrdinové dělají to samé, čímž jsou vtipní v tom lepším případě úplně stejným způsobem, v tom horším jsou už spíš trapní.

Výsledek částečně zachraňuje partička herců - Bradley Cooper, Ed Helms a Zach Galifianakis - kteří stále působí jako sympaťáci v nouzi. Ti jediní nezačali sami o sobě vyloženě nudit a otravovat (dokonce ani Galifianakis, jehož magor k tomu má blízko), přitom jejich postavy teď působí ještě o něco šablonovitěji a okatěji. Jsou natolik "v pohodě", že si poradí i s tím, když situace, v nichž se ocitají, sami opravdu moc zajímavé nejsou.
Nutný sidekick Ken Jeong a jeho Mr. Chow už nicméně trochu otravující je, hlavně byla jeho postava do děje velmi násilně vecpaná. Pokud vás v obsazení překvapil Paul Giamatti, moc se na něj netěšte, objeví se jen v okrajové roli zcela bez hlášek a většího potenciálu.
Herecké obsazení je přesto největším kladem snímku, díky němuž stále drží pohromadě.

Další slova k Pařbě v Bangkoku hledám jen velmi těžko, protože skutečně není mnoho co říct. Parta kamarádů se opět loučila se svobodou, opět probudila s vopicí v hlavě (a opicí na stropě k tomu), opět jim chybí kamarád, Stu má opět problém se vzhledem, nahý Číňan je opět přivede do pořádné šlamastyky a dokonce přestřelky. Tentokrát nejsou v Las Vegas, ale v Bangkoku (což není tak šílené, jak to zní - ze Stuovy svatby se tam ostatně dostali člunem). Jedním slovem lze tedy Pařbu shrnout jako jedno velké "opět". A to už skutečně na nikoho nezapůsobí. Vysoké tržby nicméně třetí díl zaručují, jsem proto zvědav, jak se bude hrdinům dařit v Amsterodamu, kam mají namířeno. A zda-li Todd Phillips pochopí, že i záměrné opakování sebe sama může nudit.