Tak to vidím já...

Velmi příjemný film, ale mně tam prostě chybí větší drama. Bezstarostnost je pěkná, ale zase ne tak, aby mě úplně oblbla... Každopádně jedno z nejlepších road movie.

Zatím u mě nikdy neexistovalo, abych se sám přinutil k filmu takovéhoto typu. Ještě černobílé asi 50 let staré filmy jsem vídával akorát, když mi bylo asi 7 let a přepnul program v televizi. Do tohoto filmu jsem se přinutil, a příliš si filmů cením, než abych je vypínal. Abych řekl pravdu, vůbec jsem nevěděl, o čem by film mohl být, tak jsem dal prostor náhodě. Tedy něco málo jsem pochytil z jedné epizody Simpsonů, kde se snažili prodat Flandersovi bibli s jeho jménem ve zlatě. Takže moje představa byla o nezměrném podvádění. Hned jsem si začal říkat, že se dočkám úplně stejných podvodů, jako byly v oné epizodě, ale okamžitě mě vyvedly z omylu počáteční scény. Řeknu rovnou, že jsem se vůbec neohlížel stáří filmu, tedy třeba na kompletně černobílý obraz nebo starobylou hudbu, ale rozhodně nemohu akceptovat, že tvůrci v sedmdesátých letech nemohli vymyslet scénář bez chybičky. Příběh jsem pochopil (jen aby si nikdo nemyslel opak), ale vadil mi tu jeden podstatný detail. Role malé Addie mě naprosto šokovala. Tedy vůbec tím nemyslím, že T. O'Neal představovala nějakou černou ovci. Jsem velmi překvapen a velice obdivuji její výkon na to, že jí bylo v té době teprve devět let. Takto přesvědčivě jsem snad dítě zahrát roli neviděl, ale bohužel to nemění nic na tom, jak byla její role napsaná. Jak jsem říkal, výkon, který byl ovlivněn tím, jak jí říkali tvůrci, jak to má hrát, byl v pořádku, ale vlastnosti postavy mě zarážejí. Tak například, že na devítileté dítě je neobvykle temperamentní. Neustále si stojí za svým a přivede do rozpaků úplně každého, s kým mluví. Je kreativní, inteligentní, nedá si vůbec nic vymluvit a dokonce umí vydírat. Promiňte, toto mi nepřijde jako běžné malé dítě. Představuje vlastně hlavní roli číslo jedna, tedy činitele. Zkrátka tohoto se během filmu nezbavíte. Děj, jelikož neměl vůbec žádnou hudbu během dění, měl velmi klidnou atmosféru. Hned od začátku se mi styl moc nezamlouval a často vznikaly velmi nudné scény, ale na druhou stranu je pravda, že měl děj občas i spád. Avšak konec si to trochu podle mého zvrtal. Stačilo mi to jednou.

K filmu jsem se dostal náhodou, jak jinak v tom měli prsty Simpsonovi, kteří ho poctili pro ně typickým způsobem, něco z něj zparodovali. A pak okamžitě zaujal fakt, že Tatum O´Neal jako nejmladší herečka v historii získala za roli Addie oscara, bylo jí pouhých 10 let! Moje nadšení tedy nebralo mezí. Naneštěstí hned zkraje následoval šok, je to totiž černobílé. Možná je můj postoj k této tvorbě dost povrchní, ale 99,9% všeho znám jako plně barevné, proto se mi velmi těžko zvyká na pouhé dvě barvy a jejich odstíny. Nepochopím, proč se ještě o 9let starší Fantomas může pyšnit barevností a tady se na to vykašlali. Ono by to v mnohém přidalo na atraktivnosti. Avšak i přes tyhle trable jsem si svůj zážitek nehodlal jakkoliv zkazit, taky bych o mnohé přišel. Jak nad tím uvažuju sebe víc, pokaždé mi z toho vyjde jasný ortel. Takzvaný vrchol už kinematografii potkal… Dnes jsou hlavní efekty, které mě a vůbec většinu mládeže doslova a do písmene oblbly. A když si vezmu Papírový měsíc, je to úplně, ale úplně něco jiného. Vsadím se, že kdyby se natočil v tomto desetiletí, z honičky v autě by udělali zátah plný havárek a možná by byl i nějaký výbuch. Zas tak výstižný příklad to není, ale snad mě alespoň trochu chápete. Starší dílka jsou taková komornější a umírněnější, což není na škodu, jednou za čas si u nich rád odpočinu… Jsem nesmírně rád, že tento požadavek byl splněn do puntíku. Nejen že si odpočinete, navíc se i duševně obohatíte. Příběh je vskutku originální. Souznění dvou lidí hledajících si k sobě cestu je vděčný námět, navíc rozšířeno o fígly okolo podvodů. Hrdinové na opačné straně zákona mají pokaždé ke mně nějak blíž… Na jejich postupný vývoj se bylo radost dívat. Je třeba rovněž zmínit, že je to i komedie, takže nic vyloženě vážného, spíše hodně odlehčeného. Co na tom, že nic jiného, než hledání pravého místa v životě, se vlastně ani nedělo, ani předpokládané zakončení mi vyloženě nevadilo. Nenudil jsem se, pobavil jsem se, přiučil pár trikům jak vás okrást, vážně jsem spokojen. PS: Oscar pro Tatum se mi zdá podezřelý, asi měli tenkrát hold jinačí měřítka.