Já tu Emmu Stone asi fakt miluju, jinak se nedá vysvětlit fakt, že jsem to dokoukal celý. Dá se říct, že ona byla to jediný, co mě ten film donutilo sledovat, protože drama zrovna není většinou můj šálek kávy. Nemůžu říct, že jsem celý film přetrpěl v křečích, ale zase mě nenapadá důvod proč a jak bych ho někomu měl doporučit.

Paper Man

Ulítlé, ale líbilo se mi to. Protože každý má několik stránek a jsou i tací, kteří si s nimi povídají. Takže to byl celkem reálný film. A dalo by se říci, že i vtipný. Líbil se mi, nevěděla jsem co můžu čekat a byla jsem překvapena co z toho vylezlo.

Paper Man je hodně zvláštní film. Cosi mi hned vnuklo myšlenku, že se bude jednat o dalšího Defendora… realita je však jiná… role superhrdiny je z úplně jiného soudku. Dá se říct, 1. svého druhu, jakou znám. Dost již bylo hrdinů kousnutých hmyzem, evakuovaných z jiné planety, vzniklých pomocí exploze nebo jen ukrývající lidskou identitu pod masku. Captain Excellent totiž existuje pouze ve fantazii obyčejného jedince! Co je ale důležitější, ačkoli zatím píšu o jedné a té samé věci, celý film je o něčem jiném. Tím mě pravděpodobně okouzlil. :) Proč se soustředit na zjevný trumf, když ho stačí jen občas zmínit. Proto může být příběh, který film vypráví, sebe obyčejnější a přesto s tímto esem nemá šanci zevšednit. A vskutku, ze začátku jsem byl silně na rozpacích, nějak mi unikal smysl, ale když víte, že se zde vyskytuje hrdina, navíc v podání Ryana Reynoldse, prostě pokračujete dál. O to víc jsem byl překvapen, když se i příběh samotný začal vyvíjet a upřesňovat. Vztah, jaký si vytvořil Richard s Abby (nebudu blíže prozrazovat) se ukázal pro film jako nesmírně pozoruhodná látka, v jejímž konci do sebe vše tak nějak zapadlo a urovnalo se. Ono pak i toho Captaina Excellenta najednou pochopíte, krásná parafráze na podivné stavy mysli, „výhodu“ zde mají diváci středního či pokročilejšího věku. Na závěr si neodpustím svojí myšlenku: Víte, celý film bych přirovnal k zajištěnému granátu. Sdělení coby vnitřek granátu, je z počátku jištěno postavou superhrdiny - pojistkou (na rozptýlení, kdyby se někdo nudil), ovšem s přibývajícím časem si začnete uvědomovat, že pojistka mizí (tak jako samotný superhrdina - pochopíte po zhlédnutí), až granát vybouchne a ukáže co v něm skutečně je. A není překvapením, že tento inspirující snímek byl na festivalu nezávislé tvory Sundance. Za mě tedy 70%. Hezká náladovka, kterou byste neměli opomenout.

Paper Man mi připadá jako výstavný typ filmu, od kterého nevíte, co čekat. Vidíte na obrázcích super hrdinu? Tak si tedy přečtěte děj, a hned zjistíte, že zdaleka není ústřední nebo nějak superhrdinovi podobná role… No, pro filmy Sundance festivalu je to nejspíš typické, každopádně jsem se na film podíval, a mám z něj všemožné dojmy. Paper Man nám divákům nevšedním způsobem popsal zvláštní život spisovatele, který je neustále ovlivňován svým imaginárním také velice nevšedním přítelem. Sám jsem opravdu nevěděl, jakou problematiku chce film řešit, ale příchod Emmy Stone jakoby pořád zanechával to potěšení z nevědomosti, které se během filmu skoro nemění. Jeff Daniels zde hraje, myslím, docela dobře. Zde je to člověk, u kterého vzhledem k jeho nedostatkům nevíte, co provede, a kdy se objeví Ryan Reynolds. Porozumět filmu, i když záměr filmu není úplně jasný, nepředstavuje příliš velký problém, proto je na vás, jak se k němu postavíte, a jak vás budou bavit vcelku obyčejné věci, jako je přátelství, vztahy, představivost apod. Díky Ryanovi, však podle mě film nenudí. Jeho role je spíš situační, na dojem z filmu příliš velký význam nemá, ale vzhledem k protáhlosti, dramatičnosti a Danielsovu „packalství“ není jeho kibicantská a vlezlá role na škodu. Naopak je to příjemné komické a neobvyklé zpestření bez tak celkem obyčejného filmu. Přibližně něco takového, jakoby se v české pohádce ze sedmdesátých let objevil vizuálně dokonalý drak. Nebyl to však Reynolds, který představuje na filmu to nejlepší. Člověk, jakoby přestal po hodině doufat, že se něco změní, ale pak přichází na scénu překvapení ze strany Emmy Stone. Toto zjištění i jeho překvapivá pasivita a střídmost má na úspěch filmu velmi velký význam, protože ať už prozřete před nebo po tomto faktu, dojem dělá veliký. No, eso filmu rozhodně prozradit nechci, takže pokud vás, respektive Paper Man, zajímá, je nutno akceptovat styl nezávislého filmu za pár šupů, který v průběhu dynamiku mění jen pomálu, ale o to víc, i ke konci se stupňujíc.