RECENZE FILMU

Sympatický Mexičan Guillermo del Toro, který z Blada udělal ultimativní akční jízdu a z Rona Perlmana alias Hellboye coolozní personu numero uno, si před prácí na pokračování dobrodružství rudého ďábla odskočil domů trochu si zalenošit. Pak ho ale trklo, že vlastně žádný lenoch není, a tak se vrhl do projektu, kterým chtěl nejspíš udělat radost nejvíc sám sobě. Z dobře odvedené práce teď mohou jeho buclaté tváře jásat do aleluja. Co je však podstatnější, my ostatní, diváci na celém světě můžeme taky. V Čechách si po delším čekání můžeme mnout ruce - Faunův labyrint dorazil.

Z plakátů by se snad mohlo zdát, že vzít do kina děti bude dobrý nápad, celá rodina se pobaví a kultura bude na měsíc vyřízená. Ne, ne a ještě jednou ne. Příběh má sice pohádkový nádech a po celou dobu tak trochu brouzdá v kolejích fantasy, ale to je pouze jedna tvář. Když z tohohle filmového rybníčku vytáhnete pořádně macaté drama, schovat prut by byla chyba, protože kolem plave ještě tolik žánrů. Až na pár minut je atmosféra tak hustá, že by i motorová pila z Texasu potřebovala dvakrát vyměnit řetěz, aby se prokrájela až k závěrečným titulkům. Být film ještě o půl hodiny delší, asi bych byl pořádně frustrovaný, což je jen dobře. Del Toro by dokázal klaustrofobikovi navodit pocit stísněnosti snad i na poušti, takový on je čaroděj.

Del Toro dokázal skvěle zkombinovat dvě roviny, jež tvoří kostru příběhu. Svět, jež je tak důležitý pro hlavní hrdinku, skvěle doplňuje krutá realita roku 1944 ve Španělsku zmítaném válkou. Režisér naštěstí přesně věděl, co je akorát, a tak se děj odehrává stranou velkých měst, kde nebojují statisícové davy, ale hrstka partyzánů. A přestože není ve filmu žádná velká akční scéna, přítomnost války je patrná z každé minuty, kdy je na plátně Sergi López. Del Torovi přechod mezi těmito dvěma dimenzemi nečinil sebemenší problémy a vše zůstalo v mezích, kdy si divák ještě nemusí říkat, jak je to celé přitažené za vlasy.

Chválou jsem doposud zrovna nešetřil, ale… Vlastně co, žádné ale. Chválou budu pokračovat a vůbec mi to není líto, protože herecká složka si zaslouží každou slabiku slova "chvá-la". Mladičká Španělka Ivana Baquero, která ztvárnila hlavní hrdinku Ofelii, je naprosto skvělá. V emočně vypjatých momentech je přesvědčivá a přirozená. A jelikož dramatický part své role zvládla na výbornou, je všem asi jasné, že v ostatních momentech nepohořela. Nevím, jakým směrem se bude její kariéra vyvíjet, ale snad bude dál herecky růst. Většina ostatních herců předváděla střízlivý a vcelku dobrý výkon. Jediný, kdo mě ne zrovna přesvědčil, byla Ariadna Gil, která si střihla Ofeliinu matku. To se ale dá snadno smáznout a zapomenout, protože cokoliv negativního vynahrazuje Sergi Lopéz. Jeho kapitán Vidal je despotický, brutální, nekompromisní a nelítostný. Pokaždé, když Del Toro ukázal nejbrutálnější formu násilí, Lopéz u toho nechyběl. Jakkoli je jeho postava slizká, herec si za ni zaslouží respekt. Patrně by se mu sklonil i John Rambo, protože právě on je poslední, kdo si v mé paměti sám zašívá tržnou ránu. Kapitán Vidal se ovšem musel poprat s úsměvem, který by mu záviděl i Joker, a ne obyčejnou paží (byť steroidově vyhnanou :-)). Občas mi naskakoval v hlavě Ralph Fiennes a jeho Amon Goeth ze Schindlerova seznamu. Srovnání se nabízí téměř samo.

Celkovou kvalitu filmu zvýrazňuje šest oscarových nominací, z nichž tři dokázal snímek proměnit. Slavně večer dopadl v nominacích za masky, kameru a výpravu. V kategoriích scénář, hudba a cizojazyčný film to sice nedopadlo a přestože to někdo možná obrečel, Del Toro jistojistě oslavoval. Především za masky je zlatá soška zcela zasloužená. Ačkoli film neměl rozpočet jako letní blockbuster, peníze investoval režisér rozumně a střízlivě, a tak je na víly, příšeru z podzemní komnaty či Fauna krásný pohled, hodný i obdivnému spadnutí čelisti. Trochu mě mrzí, že jsem příliš nevnímal muziku, protože když se zpětně vracím, pár motivů se mi vybavuje a investovat do soundtracku také nebude marné.

Del Tora mám celkem rád. Ten korpulentní pán prostě umí navodit skvělou atmosféru a i se sotva průměrným scénářem dokáže divy. Zrovna teď nehovořím o Faunově labyrintu, protože ten nemá vůbec špatný scénář. Pointa je v tom, že si rád pustím i další příspěvek do kinematografie od tohoto Mexičana a rozhodně se ještě alespoň jednou vydám za dobrodružstvím s Ofélií, vílami a lesními živočichy. Jsem totiž přesvědčen, že tenhle film s druhým podíváním neztratí nic na své atraktivitě.