NÁZORY K FILMU
...
Panna a netvor, Deváté srdce. Juraj Herz, Petr Hapka, Vladimír Labský. Takřka stejná doba natáčení, stejné kulisy (a přece jiné), Dvě pohádky, které nejsou příliš vhodné pro děti a přesto patří k tomu nejlepšímu. Mrazivá atmosféra, šťastný konec. Na tyto dva filmy se mohu kdykoliv podívat a přesto, že je znám, nezbavím se napětí a občasného, příjemného mrazení v zátylku.
Vím, že jsem si naprosto stejné hodnocení dovolil napsat i u pohádky Deváté srdce - ale jak jinak??
...
...
Většina lidí se u ní jako malí bála. Já jsem ji viděla taky jako dítě, ale netvora jsem se nikdy nebála. Možná mě i to konečné ,,odmaskování" trochu zklamalo, radši jsem měla netvora tak, jak byl... Hudba Petra Hapky je nezapomenutelná. Můj oblíbený film...
...
Jak má být
Přiznám se, že se ušklíbám nad tzv. "antipohádkami" s charakteristickým prvkem demýtizace příběhu a humornými rysy. Byť je ve velkém tvořil i mistr české literatury Karel Čapek. Není nad klasické pojetí, včetně drsnější polohy, protože klasická pohádka, jak ji známe z doby před „obrušovaním hran“, je bezmála hororem. A právě klasiky si v Panně a Netvorovi užijeme. Hertz zjevně nechtěl příběh zaneřádit modernistickými deriváty, přistoupil k tvorbě ve vší vážnosti, důsledně vystavěl působivou atmosféru a obratně příběh vygradoval. Za zmínku jistě stojí hudba, v ponurých okamžicích zní monumentální varhanový chór, vystřídán v prosvětlených scénách lehkými tóny piána. Film je starý třicet let. Nemůžu už tedy napsat, že se jedná o skvělou výjimku z moderní tvorby, kdy se čím dál více dehonestuje klasika. Snad dobrá pohádková filmařina ani před třemi desetiletími nezanikla.
...
Tak to má vypadat
... to nebude pohádka, to bude něco jiného. Děti, možná se budete tak trochu bát ... Skvělá hudba, příjemně překvapivé a promyšlené triky, pochmurná nálada, tajemné prostředí ... Před tímto filmem mi nezbývá, než hluboce smeknout. K hodnocení bych si dovolil přidat tři bonusové hvězdičky.
...
Panna a netvor - už podle názvu nejde o pohádku! Je to film, který se vryje člověku pod kůži. Všechno je tak dokonale podbarvené Hapkovou hudbou, že divákům naskakuje husí kůže. Děs je opravdu děsem, láska láskou ... smutek, osamění, nepochopení, sebehledání, štěstí ... to všechno na člověka doslova tryská.
...
No pamätám si, že mi ako malému tatino povedal, že natočil novú rozprávku na VHS bol som potešený, no hneď ako som ju zbadal moja prvá reakcia bola: To je ono? Totiž ako rozprávka mi vôbec nepripadala. Skôr ako horor pre deti a mládež. Toho netvora som sa strašne bál. No a nemyslím si, že by mala rozprávka deti napĺňať zrovna pocitom strachu. Už si presne nepamätám ale myslím, že sa mi o ňom aj zopárkrát snívalo, no nebolo to nič pozitívne, skôr taká detská nočná mora. Takže asi tak: "SUPER ROZPRÁVKA NA DOBRÚ NOC".
...
Panna a Netvor?No tak toto je opravdu záležitost, která zanechá velmi hluboký dojem a pocity během sledování galaktické rozměry.
Je to velmi komorní a děsivý příběh při kterém musí každému naskakovat husí kůže.Navíc, požitek je mnohonásobně větší díky naprosto úchvatné hudbě, ta se vrývá pod kůži neskutečným způsobem a hlavně ona dostává tento příběh mezi nejlepší v českém (slovenském) filmu.
Je to opravdu skvost, který musí nabažit každého diváka, svou výtvarnou, hudební a překrásně romantickou stránkou ... !!!
...
Není to pohádka, je to film!
Pannu a netvora nelze brát jako pohádku - je to film a raději bych ho ani nedoporučoval shlédnout dětem pod 10 let. Je to místy téměř horor, ale zatraceně dobrý horor! Skvělé herecké obsazení, skvělý scénář (Fr. Hrubín - co lze dodat?), úžasná a atmosférická hudba (Hapka) a jedinečná kamera (to, že netvora vidíme až v polovině filmu... brrr). Adaptace Krásky a zvířete suše strčí do kapsy všechny zahraniční pokusy, kde netvor vypadá směšně. Ten náš Netvor je opravdu děsivý - maska je opravdu příšerná - ty lidské oči v ní jsou děsivé a pařáty... Studénková je tu nádherně nevinná, pro Václava Vosku to byla poslední filmová role - jak příznačná. Vedle Devátého srdce a Třetího prince je Panna a netvor pokladem české filmové pohádkové gotiky! Bravo, Juraji Herzi!