GOLDIE FILM

Přesně před sto vydáními jsme naši retro sekci započali Občanem Kanem, nejprogresivnějším snímkem klasického Hollywoodu. V tento výroční den ji oslavíme jinou slavnou vizí, o šedesát let novější výpravou Petera Jacksona do Středozemě. Novozélanďan bez seriózní filmařské minulosti si tenkrát vytrucoval velkofilm, který pohánělo nadšení spíš než (velmi) relativně skromné peníze. Těžko uvěřit, že za nějaký měsíc už tomu bude deset let! Pět z nás se rozhodlo si trochu zavzpomínat na náš oblíbený film, který dost možná započal nejlepší trilogii všech dob, i kdyby se měl George Lucas zbláznit. Klasickou goldie jistě obdrží některý z dalších dílů, zde jsme se prostě srazili a oslavili tak trochu sté vydání naší sekce, tak trochu osmé narozeniny webu a tak trochu blížící se desetileté výročí Společenstva. Spojili jsme tak tři jubilea, jedno lepší než druhé.

Aleee: Jak začít, aby byl prostor v rámci tohoto krátkého odstavce, jenž mi byl věnován, vyplněn konzistentním názorem? Abych jen chaoticky nevrstvila množství poznatků o legendárním filmu? A má cenu vůbec o díle, které každý zná, které masa lidí považuje za kultovní, mluvit? Myslím, že ano.
Chválit jakýkoliv formální aspekt filmu by bylo nošením dříví do lesa. Z každého záběru lze vycítit lásku k řemeslu, úsilí, aby Pán prstenů byl dokonalým filmem. Já tu preciznost oceňuji především ve spojitosti s výpravou a kostýmy. Mnohem přínosnější podle mě ale bude krátké zamyšlení se nad poselstvím filmu, nad jeho příběhem.
Pán prstenů je velmi zdařilou adaptací stejnojmenné Tolkienovy knihy. Vlastně se nebojím říct, že je film lepší než samotná předloha. Literární i filmový Pán prstenů způsobil malou revoluci žánru. Kniha prý zapříčinila oblibu fantasy žánru ve světě literatury, film to samé udělal na poli kinematografie. Hlavní hrdina, Frodo, je docela obyčejný hobit. Kdyby neměl poněkud svérázného strýce, asi by dodnes seděl v Hobitíně a pokuřoval dýmku. Jenže osud z něj udělal největšího hrdinu Středozemě. Právě jeho původ je pro diváka zásadní, přináší snadnou možnost identifikace s postavou. Pána prstenů lze vykládat po duchovní stránce. Příběh sám se dá chápat jako archetypální boj dobra se zlem, Frodo jako někdo, kdo se vydává na cestu hledání (a my s ním), každá zásadní postava představuje prototyp nějakého archetypu člověka. Pán prstenů je mnohovrstevnaté dílo, které snoubí dokonale vymyšlený příběh s vynikající tvůrčí prací.

Meky: Jeden prsten vládne všem. Při vyřčení těchto pár slov se vybaví, troufám si říci snad každému, úžasný příběh J. R. R. Tolkiena - Pán Prstenů. Ovšem ani on určitě netušil, že tuto látku uchopí jakýsi Peter Jackson a převede toto veledílo na stříbrné plátno. Což o to, tohle se děje pořád, ale jakým způsobem toho Jackson docílil, až vyráží dech! První díl z plánovaných tří, Pán prstenů: Společenstvo prstenu, tak vstoupil do kin a navždy se zapsal do historie kinematografie zlatým a nesmazatelným písmem.
Předvedl do té doby nevídané! Okouzlující fantasy svět vtáhl každého diváka a ten po seznámení se s tvory a bytostmi rozličných druhů, čarovnou Středozemí, pekelným Mordorem a mnoha dalšími nevšedními destinacemi vytvořil dokonalou všehochuť, kterou lze jen těžko odmítnout. Ani se nikomu nedivím, protože vizuální stránka filmu je naprosto úchvatná, propracovaná až do morku kosti, podpořená mohutnou výpravou a nepřeberným množství kostýmů. Digitální efekty byly pro danou dobu na špičkové úrovni a právě díky nim můžeme být svědky mnoha dechberoucích akčních sekvencí, na které se jen tak nezapomíná.
Samotný obsah této ságy by se dal popsat jednoduše jako boj dobra proti zlu. Mezi hlavní dva milníky patří určitě bitvy u Helmova žlebu a u Minas Tirith, které se odehrávají až v pokračováních trilogie. Ovšem úvodní díl Společenstvo prstenů těží především z příběhu, který se pomalu rozjíždí, divák se teprve seznamuje s prostředím, nasává jedinečnou atmosféru a prvně potkává nejdůležitější postavy Společenstva - moudrého čaroděje Gandalfa, chrabrého hraničáře Aragorna, elegantního elfa Legolase, legračního trpaslíka Gimliho, velitele Boromíra a hobity Froda, Smíška, Pipina a Sama. Každá postava dostává v ději dostatek místa pro rozvoj a vydává se vstříc svému osudu. Uznejte sami, že Společenství je obsazeno velice solidně a každý si vybere toho svého "hrdinu". Nedílnou součástí k vytvoření dokonalé podívané je hudební doprovod Howarda Shorea, který nelze zaměnit absolutně s ničím. Zkrátka a dobře, Společenstvo prstenu se dá vychvalovat až donekonečna, protože jednoduše nemá slabinu a právem je mnohými označováno za nejvelkolepější fantasy podívanou, co kdy byla natočena!

jakupb: Na začátku byla vize. Sebrat se, na čtrnáct měsíců přijmout za domov panenskou přírodu Nového Zélandu, vzít si s sebou vlastní high-tech studia, nadchnout pro projekt všechny místní a začít točit - začít točit Pána prstenů, o kterém se do té doby říkalo, že je nezfilmovatelný. Peter Jackson, dosud známý spíše pro své brutální krváky, dokázal všem, že když se šikovný člověk pro něco nadchne, práce se pod jeho rukama mění ve zlato.
A jakkoli klišovitě toto tvrzení zní, bez něj by ve skládačce nečekaného úspěchu chyběl podstatný díl. Stačí si uvědomit, že za průměrný rozpočet společnosti New Line Cinema, jež si na celý projekt dokonce půjčila, vznikaly věci, které dodnes nemají obdoby. Na uspokojení Peterova perfekcionalismu bylo nutné zařadit více jak 50 000 rekvizit a tvrdí se, že továrna na elfí uši jela ve své době non-stop. To vše pro to, aby svět J. R. R. Tolkiena vypadal autenticky přesně tak, jak jsme si ho všichni představovali.
Peter měl štěstí v tom, že se dokázal obklopit těmi správnými lidmi. Jak umělci, odborníky na vizuální efekty, tak v neposlední řadě i dobrými herci. Ti všichni odvedli výborné výkony jak před kamerou, tak za ní. Není tedy divu, že na sebe úspěch nenechal dlouho čekat. Jako první s vděkem přišel Nový Zéland. Peter Jackson obdržel Novozélandský řád za zásluhy a Wellington se na čtrnáct dní přejmenoval na Středozemi (jen mi řekněte, kdy něco takového udělala pro své umělce Praha?). Tu pravou mánii ale odstartovala až premiéra samotná. Takřka přes noc se ze všech zúčastněných staly hvězdy, film vydělal prvních 100 milionů dolarů za pět dní a lidé si měli na dlouhou dobu o čem povídat. Peter Jackson to dokázal. Úspěšně započal vznik jedné z nejlepších trilogií všech dob.

2mig1: Co o tomto filmu napsat a neopakovat se? Historky o tom, kterak se novozélandský režisér, jehož dosavadní nejdražší produkce stála slabých třicet milionů dolarů a který se zapsal do paměti především svými ultralevnými a ultrakrvavými komediemi, zná každé malé dítě. Každý také ví, že přes počáteční nedůvěru zfilmovat látku, do té doby považovanou za nezfilmovatelnou, se Peterovi Jacksonovi podařilo něco, čím se zapsal do historie filmu. Bez nadsázky můžeme říct, že vytvořil filmový kolos, kterému se jen tak něco nevyrovná. A teď si představte, že jste maloměstský pubescent odchovaný na kinoplátně jen o chlup větším, než je vaše televize, jdete poprvé v životě do multikina, nevíte nic o Tolkienovi a nějakého Pána prstenů si vyberete jen proto, že na něj chodí nejvíc lidí.
Nebyl jsem až takový filmový analfabet, jakým se můžu na první pohled zdát. Všechny důležité filmy jako Star Wars, Jurský park, Vetřelec, S čerty nejsou žerty, které má správný člověk v takovém věku znát, jsem měl nakoukané, ale Tolkien o mě prostě zatím nezavadil, ani co se knižní podoby týče. Takže ještě než jsem při úvodním prologu Galadriel pronášeného hlasem Cate Blanchett stačil uklidnit své nadšení z plátna velikosti našeho domu a zvuku, který na mě během trailerů šel ze všech stran, už na mě Peter Jackson chrlil jednu ohromující scénu za druhou. Na druhou stranu je nutno říct, že mě někdy to Jacksonovo umění přenést Tolkienův magický svět na filmové plátno odtrhlo od vnímání příběhu samotného a při návštěvě společenstva u Galadriel jsem byl natolik omámen vizuální stránkou scény, že jsem ani nepostřehl, co si postavy řekly. Což jsou spolu s finále filmu jediné negativní vzpomínky, které ke Společenstvu mám. Jak jsem se už zmínil, Tolkienovu předlohu jsem neznal - tři hodiny sedím v kině a ono to prakticky nemá konec?!

xxmartinxx: Protože jako jediný z autorů dnešní seance znám příspěvky kolegů, přesunu se bez úvodu rovnou k věcem, na něž bychom neměli zapomínat, ačkoliv se tak často děje. Trochu v kontextu dnešní doby, obzvláště impotentní filmové série o Harry Potterovi, která započala svou existenci současně s LOTRem, ale obrušovala hrany našeho vnímání "adaptování knih" až do nedávna, si na Pánovi prstenů vážím hlavně přístupu Petera Jacksona k převodu nesmrtelné a údajně nezfilmovatelné klasiky.
Jackson si správně uvědomil teatrální, archaické vyznění díla, které obalil do pseudo-antického (a tak trochu renesančního) světa a nepokoušel se ho téměř nijak modernizovat. Rovnou zachoval jeho zastaralost a neaktuálnost, dokonce je někdy ještě zvýraznil (změna Lothlórienu z barevného, optimistického místa na "mramorové" mausoleum), takže snímek vyznívá jako nějaký oživlý mýtus, což je zcela v pořádku. (Tolkienův pohled na fantasy jako cosi vznešeného a mýtického vytlačil i díky tomu druhý základní přístup, ten Howardův, středověký a násilný.) Zásadní je, že si přesto od počátku uvědomoval, že nemůže Pána prstenů adaptovat doslova. Dílo sepsané jako jeden celek rozdělený do šesti knih (vydávány po dvou jsou pouze ze zvyklosti, od níž se upouští - knižní Pán prstenů, na rozdíl od filmového, ve skutečnosti není trilogie) chtěl zprvu natočit ve dvou částech, až studio samo mu doporučilo dodržet (i když nesprávný) úzus trilogie. Vidíme tedy, že Jackson už samo Tolkienovo členění, hexalogii, nevnímal jako výchozí prvek.
Nemůžeme se proto divit, že se postavy chovají jinak, Frodo je asi dvakrát mladší, celé dialogy probíhají mezi úplně jinými postavami, zcela překopaný je konec trilogie. Co v knize pronáší moudrý Gandalf, ve filmu skřehotá úlisný Gríma - i takových drzostí se Jackson dopouští.
Pán prstenů jako film tak upravuje a přizpůsobuje psaný text, aby zachytil jeho ducha, ale využívá k tomu nečekaně radikální metody, z nichž je trapně často zmiňované vynechání Toma Bombadila nejmenší zásah. Knižní fanoušci, kteří Pána prstenů znali už před premiérou, proto nejsou nadšení jako my ostatní, to je ale pouze zatvrzelost.
Jako poselství filmu nevyplývající z jeho děje, ale jeho vzniku tedy nezapomínejme na to, že adaptace knih nemohou oplývat otrockou, falešnou úctou k předloze, kdy úlitby čtenářům nedovolují vzniknout kvalitnímu filmu. Právě tu tenkou hranici mezi dodržením "pravidel" a vlastní vizí Jackson pochopil, což je přední důvod, proč se Pán prstenů podařil.